Antická kuchyně
O antických lidech se traduje, že si uměli užívat života. Kromě jiného prosluli i opulentními hostinami, při nichž se podávaly nejvybranější lahůdky. Na tuto tradici se pokouší navázat jedna athénská restaurace, která svoji nabídku jídel převzala z antického jídelníčku.
O lidech antické doby traduje, že si uměli užívat života.
Athénská restaurace Archaion Gefsis (Dávné chutě) je místem, které nabízí autentickou antickou řeckou kuchyni od roku 146 před naším letopočtem, kdy Římané dobyli Korint. Číšníci v restauraci sice nepodávají jídlo oděni jen do fíkového listu, jak bývalo zvykem v lepší antické společnosti, ale přesto zůstávají styloví - jejich pracovním oděvem je tóga. Pravda, Řekové se raději oblékali do tuniky, ale to nikomu nevadí.
Jídelníček tvoří pouze původní řecká antická jídla. Nikdo tu neochutná musaku nebo souvlaki. Tyto pochoutky přišly až s osmanským osídlením. Vidličky se také nedočkáte, vždyť v antice se nepoužívala. Talíře sice Řekové rovněž neznali, ale až tak daleko autentičnost restaurace nezachází. Zato se zdejší kuchaři pečlivě vyhýbají pokrmům a potravinám, které jejich předci neznali: na jídelníčku najsou žádná rajčata, brambory, rýže, citrony ani cukr.
Co tedy dávní antičtí Řekové jedli? Podle písemnch pramenů prý k snídani stačila sklenka vína, hrst ředkviček a kousek chleba. K obědu se obvykle podávala pšeničná kaše, ryba a fíky. Hlavním jídlem dne byla večeře sestávající až ze dvanácti chodů. Nejprve přišla na stůl zelenina a výhonky. Pak následovaly hrdličky, selata nadívaná opékanými drozdy a vepřové vnitřnosti kořeněné bylinkami. K pochoutkám patřila například sépie dušená ve vlastní šťávě.
Zdrojem znalosti antické kuchyně jim byla jedna z nejstarších kuchařek světa - spis řeckého autora z druhého století před naším letopočtem. Všestranný spisovatel Athenaios z Naukratidy byl uznávaným gurmánem a sesbíral množství dávných receptů, které seřadil v patnáctisvazkovém díle s názvem Deipnosofistai (Hodující mudrci). Tento monumentální kulinářský opus je psán v oblíbené formě rozhovoru, při němž si dva hodovníci vyměňují recepty. Ovšem nikdy neuvádí přesné instrukce (jejich recept vypadá například takto: "Vezmi sépii, dodej k ní čerstvou šťávu, zeleninu, olivový olej a ocet."), a tak je kuchař restaurace často odsouzen ke studiu dalších písemností, v nichž by se mohla objevit nějaká zmínka o chuti určitého pokrmu. Samozřejmě se musí spoléhat na vlastní cit a chuť.
Další články:
Stříhání ovcí v argentinské Patagonii začíná během ledna.
Velká sfinga v Gíze se tyčí v blízkosti velkých pyramid.
Ropné plošiny těží ropu z hlubin moře.
Plíseň na potravinách se dokáže objevit nečekaně a nevítaně.
Klobouk panamák obdržel jméno podle země, kde se s ním začalo obchodovat.
Šikmá věž v Pise stojí na Náměstí zázraků.
Pravorukost nebo levorukost spolupůsobí při vývoji mozku.
Damascenská ocel má na povrchu typické černobílé žilkování.
Slunéčko východní je nepříjemný konkurent evropských slunéček a má nečekaného spojence.
Proč vlci vyjí a co vytí vyjadřuje?
Antická kuchyně čerpá ze spisu řeckého autora z druhého století př. n. l. Všestranný spisovatel Athenaios z Naukratidy byl uznávaný gurmán a sesbíral množství dávných receptů.