Mraky
Mraky se rodí z páry, vzduchu a prachu. Dominují nebi nad našimi hlavami a rozhodují o osudu celé planety. Dávají lidstvu vodu i stín. A také inspirují básníky a malíře.
Kumulus je mrak který se tvoří za pěkného počasí. Vypařování a kondenzace molekul vody v teplých dnech vytrvale proměňují tvar kumulů.
Při pohledu ze země za tetního dne vypadají bílé obláčky nebo závoje na obloze nesmírně poeticky a křehce. Jenže mraky, oblaka, mračna, beránci jsou ve skutečnosti pěkná monstra. Nejnadýchanější jsou bílé kumuly, které vypadají jako lehká vata. Slabý vánek je pomalu posunuje po modré obloze. Ale poetiky rázem končí, když si uvědomíme, že tento něžný beránek váží ve skutečnosti dobrých tisíc tun. A to ještě zdaleka nepatří k těm nejtěžším a největším. Vertikální kumulonimbus totiž může dosahovat výšky až patnácti kilometrů.
Kumulonimby jsou jakousi obrovskou termodynamickou továrnou. Vytvářejí se v teplém vzduchu. Dokážou při tom nasbírat i sedm set tisíc tun vzduchu za jednu sekundu a k tomu přiberou ještě devět tisíc tun páry. To také znamená, že pak mohou "vyprodukovat" až čtyři tisíce tun vody nebo ledu za sekundu, což je více než polovina průtoku Niagarských vodopádů za stejnou dobu.
Tyto mraky zabírají rozdílně velkou plochu. Mohou pokrývat jen několik stovek, ale i více než dva tisíce kilometrů. Kumulonimbus tak může být jediným mrakem, který je schopen naráz překrýt celou Evropu.
Mikrokapky vody nebo krystalky ledu, které se v mracích vytvářejí, vznikají kondenzací vodní páry ve vzduchu. Páru zase vytváří z osmdesáti pěti procent voda stoupající z oceánů a jen z patnácti procent voda z jezer, řek a dalších vodních ploch. Toto množství lze vyjádřit také jinak. Ročně se z pozemských oceánů vypaří sedmdesát pět centimetrů vody.
Vypařování samozřejmě probíhá v různých částech zeměkoule různou rychlostí. Například v severní části Atlantského oceánu u amerického pobřeží, kde Golfský proud vodu ohřívá a kde neustále fouká vítr, který vodní plochu dále vysušuje, se ročně vypaří téměř dva a půl metru vody.
Do oceánů pochopitelně voda také přibývá. Za rok se na Zemi takto vymění neuvěřitelných 450 000 miliard metrů krychlových. A v mracích přitom neustále zůstává vodní rezerva třináct miliard tun vody.
Chování molekul vody v atmosféře je ovlivňováno teplotou vzduchu. Jestliže je teplota vzduchu vysoká, voda skoro pořád zůstává v plynném skupenství. Ke kondenzaci může dojít teprve tehdy, když okolní teplota poklesne. K poklesu teploty dochází například se stoupající výškou od země - přibližně o 0,6 stupně Celsia každých sto metrů.
Samotný pokles teploty ještě nemusí k přeměně páry na tekutou vodu stačit. Proto mají mraky připravenou i jednu "tajnou zbraň" k výrobě vody - mikroskopická jádra, kolem nichž pára kondenzuje. Taková jádra - například zrnko prachu, krystalek mořské soli - se dále nedělí, molekuly vody je tedy mohou v klidu obalovat a kondenzovat na nich. Vyplývá z toho zajímavé poučení - znečištění vzduchu povzbuzuje vznik deště.
Za určitých okolností mohou zůstat kapky vody v tekutém stavu i v okamžiku, kdy teplota okolního vzduchu poklesne pod nulu. Tomuto jevu se říká přechlazení vzduchu. Je to však velmi nestabilní stav, může ho zlikvidovat sebemenší narušení, třeba i průlet letadla. V takové chvíli se kapky vody takřka okamžitě změní v ledové krystaly, které se nalepí na letoun. Není-li letadlo vybaveno odmrazovacím systémem, zvýší se v důsledku toho jeho váha a piloti musí klesnout do nižších poloh, aby led roztál a voda z letala stekla.
I když podle tohoto popisu vypadá vznik deště v mracích poměrně jednoduše, snadná věc to není. Jinak by lidstvo už dávno dokázalo déšť uměle vyrábět a zastavovat. Mezitím mu však mezbývá než se kochat pohledem na nadýchané obláčky, případně zavírat okna, když obloha zčerná těžkými mraky.
Další články:
Ropné plošiny těží ropu z hlubin moře.
Klobouk panamák obdržel jméno podle země, kde se s ním začalo obchodovat.
Antická kuchyně čerpá z díla spisovatele Athenaia z Naukratidy.
Srst vznikla jako izolační vrstva.
Muži na létajících strojích pro které je zážitkem let s vrtulí na zádech.
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Damascenská ocel má na povrchu typické černobílé žilkování.
Mobbing je šikana na pracovišti ničící psychicky i fyzicky.
Stříhání ovcí v argentinské Patagonii začíná během ledna.
Charakteristické znaky mobbingu kterému lze často zabránit při prvních příznacích.
Mraky zabírají rozdílně velkou plochu, mohou pokrývat i více než dva tisíce kilometrů.