Sépie vějířovitá
Sépie vějířovitá (Sepia apama). Wikipedia, autor: Nhobgood Nick Hobgood.
Sépie vějířovitá je rychlejší než chobotnice, v okamžiku se dokáže přebarvit jako chameleon, měří tři čtvrtě metru až metr dvacet a žije v mořských vodách u jižního pobřeží Austrálie. Mezi potápěči a sépií vějířovitou panuje vzájemný obdiv.
Sépie vějířovitá je od přírody plachá a samotářská a často ji přitahují jasné barvy. Ráda se přiblíží k potápěčům oblečeným do moderních neoprenových kombinéz v křiklavých barvách. A přibližuje se často tak těsně, že si ji potápěč může pohladit na hřbetě.
Sépie vějířovitá náleží k třídě měkkýšů, podtřídě hlavonožců, kam patří ještě chobotnice a oliheň. Stejně jako její příbuzní má na bezobratlého živočicha značně vyvinutý mozek. Inteligence z jejích velkých očí jen čiší.
Podobně jako olihni a chobotnici navazují na hlavu sépie vějířovité ramena s přísavkami. Sépie vějířovitá jich má dohromady deset včetně dvou schovaných chapadel. Když sépie vějířovitá potřebuje nabrat rychlost, vystrčí osm ramen tak, aby měla aerodynamický tvar. Pokud se jen tak vznáší, rozprostře sukňovité ploutve a s jejich pomocí dobře udržuje rovnováhu a setrvává v téže poloze, přičemž ramena má svěšena, takže připomínají vějíře chaluh.
Svá ramena používá i ke stejnému účelu jako barvy - ke komunikaci. Když se pod mořskou hladinou "producíruje" před potápěčem, odhaluje mu dlouhá ramena, zploštělé a zahnuté. Tuto pozici zaujímají při vzájemném setkání samci.
Varováním může být vztyčení ramen. To pak bývá rozumnější vyklidit pole. A nebezpečí by se nemělo podceňovat, ostrým zobákem dokáže sépie vějířovitá prokousnout nepromokavý potápěčský oblek.
Ze široké palety barev si sépie vějířovitá často vybírá hnědé a zelené odstíny skalisek, v jejichž zákoutích přebývá. Jako většina hlavonožců je mistrem v maskování, paletu barev má nepřebernou. Pod kůží má hustou vrstvu elastických váčků s chromatofory, buňkami obsahujícími barvivo. Z podnětu přicházejícího z mozku se buňky rozpínají a zaplavují kůži příslušným odstínem. Kombinací rozpínání a stahování buněk může vytvářet i složité zebrovité žíhání.
Když je sépie vějířovitá na lovu, může krab mrskat klepety jak chce a přece se útoku neubrání. Ta vymrští obě bičovitá chapadla, stočená ve váčcích pod rameny, a kraba polapí. Jakmile kořist chytí, pozře ji. Buďta ji zobákem roztrhá na kousky, nebo dovedně propíchne krunýř a jazykem vybere maso.
Sépie vějířovitá loví také garnáty a ryby, ji zase naopak vyhledávají žraloci a delfíni.
Při lovu ponáhá sépii vějířovité její dobře vyvinutý zrak. Čočka jejího oka se podobá lidské. Zaostřuje tak, že změní tvar celé bulvy a čočku přibližuje k sítnici, nebo ji od sítnice vzdaluje. Obrysy očního víčka reguluje množství vnikajícího světla.
Pro sépii vějířovitou má velký význam nálevka. Při útěku vytlačuje touto trychtýřovitou trubicí vodu a dokáže se pohybovat pozpátku překvapivě vysokou rychlostí.
Další články:
Zámek Průhonice poskytuje sídlo Botanickému ústavu Akademie věd ČR.
Rozhledna Orlík je umístěna uvnitř zříceniny hradu.
Edwin Hubble přispěl k ozkvětu astronomie.
Okrasné zahrady Lysá nad Labem hospodaří podle biopravidel.
Zámek Zbraslav se honosí anglickým parkem.
Poušť Lút je nejteplejší místo světa s teplotou povrchu 70,7 °C.
Tis červený je stálezelená jehličnatá dřevina.
Rohovník obecný roste ve východním Středomoří.
Ploník obecný vypadá shora jako lesík miniaturních jehličnatých stromků.
Největší poušť světa se rozkládá na severu Afriky.
Rejsek obecný je aktivní během celého roku.
Zámek Orlík se tyčí nad řekou Vltavou.
Vřes obecný je 30 až 60 centimetrů vysoký.
Sépie vějířovitá je hlavonožec z čeledi sépiovitých, která je největším zástupcem z přibližně 100 známých druhů sépií. Žije v příbřežních vodách Austrálie, kde obývá oblasti až do hloubky 100 metrů.