A svět se točí dál

Umění starověkého Egypta

Anubis a mumie
Anubis, bůh smrti a mumie.

Z doby mezi lety 2649 až 1070 př. n. l., během které vládlo starověkému Egyptu osmnáct dynastií, se dochovalo množství maleb, architektonických děl, soch, šperků, keramiky, textilu a dalších kulturních památek. Egyptští umělci fungovali v tehdejší společnosti především jako zprostředkovatelé sociálních, duchovních a politických trendů a výsledky jejich práce plnily kulturní, náboženské a dynastické funkce. V této době se ještě neobjevil rozdíl mezi uměním a řemeslem, který se vytváří až v Evropě v době rané renesance.

V průběhu období Staré říše v období 2649-2134 př. n. l. byly v umění a architektuře položeny základy řady uměleckých tradic, ze kterých poté čerpala i kultura Střední a Nové říše. Kupříkladu během vlády zakladatele třetí dynastie Džosera (2630-2611 př. n. l.) nechal předseda vlády a vrchní architekt Imhotep vystavět stupňovitou pyramidu s Sakkáře (nekropole egyptských faraonů) v blízkosti tehdejšího hlavního města Egypta Memfisu. O pouhých několik let později vystavěné hrobky pro zakladatele čtvrté dynastie faraona Snofru (2575-2551 př. n. l.), nazývané mastaby, představovaly přechodový článek mezi stuňovitými a klasickými pyramidami tvořenými šikmými kamennými plochami. V průběhu vlády čtvrté a páté dynastie se jako duchovní průvodce zemřelého při pouti do říše mrtvých začala používat Egyptská kniha smrti, jejíž části byly tesány na zdi hrobek.

Ve Staré říši tvořili svá díla mnozí vynikající sochaři. Z vápence vysochaná socha prince Setky jako písaře představuje pravděpodobně prince Setku (2581-2572). Sedící postava vyniká mimořádnou svěžestí a životem svého výrazu. Autor věnoval pozornost rukám, především pravé ruce, která svírala původně nějaký psací nástroj.

Hrobka Ti, kterou objevil roku 1865 archeolog August Mariett (1821-1881), představuje pravděpodobný vrchol umění posledního období Staré říše. Detailně zpracované reliéfy, které zdobí stěny hrobky, představují unikátní pohled na každodenní život ve starověkém Egyptě.

Pro období Střední říše (2030-1640 př. n. l.)je charakteristický posun ke klasickému uměleckému vnímání. Stále více se uplaňuje měření, především při zobrazování lidských postav. Lady Sennuwy, socha ukradená z hrobky jejího manžela Džefaihapiho z Asyutu a nalezená v Nubii, se vyznačuje souměrností a ladnými tvary. Sedící postava má levou ruku položenou v klíně a v pravé ruce drží lotosový květ, egyptský symbol znovuzrození. Z hieroglyfů vyrytých do podstavce se dozvídáme, že byla uctívána společně s Usirem a dalšími bohy.

Nová říše byla obdobím, jehož umění představuje technicky nejdokonalejší tvorbu starověkého Egypta. Některým z tehdejších uměleckých děl se podařilo přežít tři tisíce let a je svědkem tehdejší civilizace.


Další články:

Koňský kaštan není příbuzný kaštanovníku setého.

Ježura australská se živí hmyzem.

Chalkopyrit se nejčastěji vyskytuje zrnitý nebo celistvý.

Šípky vznikají ze stonkových orgánů a báze květů.

Kníže Václav má místo v symbolice české státnosti.

Anglický plnokrevník je určený především pro dostihy.

Velká sfinga stojí na pyramidovém poli v blízkosti velkých pyramid v Gíze.

Bioluminiscence se vyskytuje především u mořských organismů.

Hrad Windsor hraje důležitou roli v anglické historii.

Egejská kultura se rozvinula ve Středomoří.

A svět se točí dál

Civilizace starověkého Egypta, jedinečná mezi středomořskými kulturami, se rozvíjela po více než tři tisíce let, během kterých se rozvinulo její umění a došlo k vzniku mnohých pozoruhodných uměleckých děl.

A svět se točí dál.