Vřes obecný
Vřes obecný jest keříček 30-60 centimetrů vysoký, s listy kožovitými, vždyzelenými, krátkými a úzkými, které sedí na prutech ve čtyřech řadách tak hustě, že se svými kraji kryjí jako tašky na střeše. Květní hrozny jsou jednostranné, koruny bývají čtyřklané, zvonkovité. Tyčinek jest osm, mají osinovité přívěsky, svrchní semeník dospívá v tobolku. Vřes roste hojně ve světových lesích, na pastvinách, rašeliništích; dělá místy na písčité půdě rozsáhlá vřesoviště, rozšířená nejvíce v severním Německu. Růžové květy rozvíjejí se od července do října, po odkvetení usychají a vytrvají často přes zimu svěží; ve květech nacházejí včely hojnost medu...
Vřes obecný je keříček 30-60 centimetrů vysoký.
Tolik část českého překladu německého rostlinopisu z roku 1848. Vřesu je v knize ne náhodou věnován notný kus místa. Znaly jej totiž velmi dobře snad všechny evropské národy, zejména pro jeho vysoce ceněné léčivé účinky. Navíc má vřes své místo i v bohaté lidové tradici. Například ve staroslověnštině byl osmým kalendářním měsícem vřesen, který tak symbolizoval konec léta. Staří Slované zase vplétali vřes nevěstě do myrtového věnečku, protože jinak by manželství nebylo šťastné, a v pověstech mu přisuzovali zvláštní tajemnou moc. Za pasem nosily vřes při svých nočních rejích divoženky a jeho malá snítka, položená na hrob, prý zaručovala klidný spánek zesnulým. Ostatně ještě dnes, i když asi z jiného důvodu, spatříme často na podzim a poté i přes celou zimu na hřbitovech různě upravené neobyčejně dekorativní kytice vřesu a něžnými růžovými kvítky, které vydrží obvykle do jara.
Snad nejvíce ale vřes v minulosti zajímal babky kořenářky. Vřes obsahuje četné glykosidy, poměrně vysoké množství kyseliny křemičité, saponiny, flavony a některé alkaloidy. I dnes se používá v lidovém léčitelství.
Z botanického hlediska je vřes vlastně tzv. monoskopickým rodem, což znamená, že ne celém světě existuje v rámci tohoto rodu pouze jediný druh - vřes obecný (Calluna vulgaris). Roste v celé Evropě, v Severní Americe, ojediněle v Africe, poměrně hojně v západní Sibiři. Najdeme jej v nížinách stejně jako v horách, kde vystupuje zhruba až do výšky 2500 metrů nad mořem. Většinou roste pospolitě na velmi chudých (zvláště dusíkem), nevýživných půdách, převážně na suchých píscích a na rašeliništích. Často si podmaňuje celé stanoviště a vytváří tak velmi rozsáhlá a všeobecně známá vřesoviště. Pokud jste se v létě toulali některými skalními městy třeba v Českém ráji, určitě si vzpomenete na bílé pískové cestičky doslova utopené v růžové záplavě kvetoucího vřesu. Nenapodobitelnou atmosféru zvláštní jemné krásy vřes dodává i rašeliništím, kde s některými rašeliníky a dalšími příbuznými rostlinami z téže čeledi zarůstá suché kopečky - bulty.
Mnozí se možná zeptáte, proč je vřes schopen růst i na stanovištích s chudým, nevýživným substrátem, kde schází především dusík. Slyšeli jste někdy o mykorhize? Především díky ní může vřes žít v těchto těžkých podmínkách. Mykorhiza není vlastně nic jiného než tzv. symbióza - tedy vzájemně prospěšné soužití zelené rostliny a houby, při němž dochází k výměně živin. Určité látky poskytuje rostlina, jiné zase houba. U vřesu se vyvinul zvláštní typ mykorhizy, kdy houba zajišťuje, mimo jiné, právě i přísun dusíkatých látek.
Vřes obecný je rostlina silně xerofytní (suchomilná). Tomu odpovídá i stavba listů: pro omezení výparu jsou úzké, protáhlé, mají silnou pokožku a jejich okraje se někdy odspodu trubkovitě stáčejí. V botanickém systému vřes patří mezi rostliny vřesovcovité (čeleď Ericaceae) a je příbuzný například s rododendrony, borůvkou, brusinkou, klikvou, kterým se velmi podobá. Vřes a vřesovec (rod Erica) si lidé obvykle pletou, často je mezi sebou zaměňují nebo je vůbec nerozlišují. Dokonce ještě v minulém století někteří botanikové považovali vřes a vřesovce za jeden rod. V době květu může oba druhy rozlišit velmi snadno i laik: poměrně brzy na jaře vykvétají vřesovce a zdobí mnohá alpína, zatímco vřes rozkvétá v létě.
Vědecké rodové jméno vřesu pochází z řeckého slovesa "kallyein", které v překladu znamená "čistit" nebo také "zametat". Zda se větvičky vřesu dříve skutečně používaly i k mechanickému čištění, třeba právě k zametání, nebo zda název vystihuje dezinfekční vlastnosti rostliny využívané v lékařství, se dnes už asi nedozvíme.
Další články:
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Jantar z Baltského moře vypovídá o vývoji života před čtyřiceti miliony lety.
Cukrovka a káva souvisí.
Rohy zdobí čela mnoha hospodářských zvířat.
Cikáda viničná je největší český a slovenský křís.
Odkud pochází monstera která patří k oblíbeným pokojovým rostlinám.
Nízkotučná čokoláda pro mlsaly.
Hadcový azbest byl znám již ve starověku.
Jak chovat kanáry a čemu věnovat pozornost.
Třeboňské seníky jsou památníky minulých časů.
Vřes obecný je rostlina silně suchomilná. Roste v celé Evropě, v Severní Americe, ojediněle v Africe, poměrně hojně v západní Sibiři.