Vodomil černý
Vodomil černý (Hydrophilus piceus) je vodní brouk.
Řekne-li se vodní brouk, každého ihned napadne potápník. Jenomže potápníci mají v našich vodách co do velikosti a zajímavosti nemalou konkurenci. Vedle všelijaké drobotiny je zde velký, černý, zelenavě lesklý brouk člunkovitého tvaru, dosahující délky 35 až 47 mm, tedy podstatně větší než populární potápník vroubený. Ve shodě se svým způsobem života a vzhledem se jmenuje vodomil černý a na rozdíl od potápníka, který je skutečným dravcem našich vod, je mírumilovný a býložravý. Proto vyhledává stojaté a pomalu tekoucí vody s bohatou vegetací.
Tento krásný brouk je proslulý zajímavou péčí o potomstvo. Samička vytváří kokon s nápadným růžkem, do kterého ukládá kolem sta vajíček. Kokon plave po hladině a má dokonce "větrání" - je zvláštní trubičkou spojen se vzduchem nad hladinou. Z kokonu se líhnou larvy, které však mají daleko do mírumilovnosti rodičů. Jsou dravé, a protože dorůstají délky až 5 cm, mohou zdolat i drobné rybky. Proto rybníkáři vodomila černého neradi vidí, zejména v plůdkových výtažnících. Dorostlé larvy vylézají na břeh a kuklí se v komůrce vyhrabané ve vlhké zemi. Aby se uchránily před nebezpečím zaplísnění, mají kukly na hlavě a zadečku výrůstky, na kterých kukla spočívá jako na nožkách. Brouci se líhnou na podzim.
Dříve byl vodomil černý považován za nebezpečného škůdce ryb, a proto byl místy i vyhuben. Dnes už není tak horlivě pronásledován, ale přesto ubývá, zejména proto, že mizí hustě zarostlé tůně a rybníčky a ve velkých rybnících následkem moderního hospodaření vodních rostlin ubývá a kvalita vody neodpovídá nárokům tohoto poměrně náročného brouka. V tekoucích vodách ho dnes objevím již jen vzácně, protože nížinné toky jsou znečištěny i tam, kde se zachoval přirozený ráz toku a kde se ještě vyskytují vodní rostliny. V regulovaných tocích býložravý druh žít nemůže, jsou totiž většinou vodní pustinou.
Velmi podobný, ale ještě mnohem vzácnější je o něco menší vodomil nejčernější, který na rozdíl od svého většího příbuzného nemá na břišní straně zadečku výrazný kýl. I tento druh žije v zarostlých vodách, někdy i v docela malých tůních, kterých v naší krajině neustále ubývá. Na první pohled ho poznáme podle toho, že nemá zelenavý lesk a je opravdu černý. Oba druhy jsou rozšířeny v Evropě i v mírném pásmu Asie. Na severu zasahují k dánským hranicím, v Anglii žijí jen místy. Ochrana tohoto druhu je možná jen uchováváním vhodných tůní a rybníčků, zajištěním čistoty stojatých i tekoucích vod a péči o dosud zachované přirozené vodní toky v nižších polohách, které jsou dnes již spíše vzácností.
Další články:
Švarcvaldky pochází z oblasti pohoří Schwarzwald.
Pomerančový džus se může chutí lišit.
Hrad Buchlov se pyšní mimo jiné i vzácnými sbírkami.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Stvořidla na Sázavě patří k nejkrásnějším úsekům.
Jak fungují 3D brýle, aby divák film vnímal třírozměrně.
Tygří oko se nebrousí pouze do šperků.
Krevní skupiny u zvířat se liší.
Tropická cyklona je točící se větrný vír s okem uprostřed.
Hrad Karlštejn se dříve jmenoval Karlův Týn.