Bronzový poklad francouzských králů
Sbírka bronzových sošek, která patřila francouzským králům, se řadí k nejproslulejším a nejpůsobivějším na světě. Během Velké francouzské revoluce se postupně zmenšovala, ale na konci dvacátého století se ji podařilo opět dát dohromady.
Tento bronzový Merkur měří jedenadvacet centimetrů. Pochází z Říma z prvního století našeho letopočtu.
Královská bronzová sbírka Ludvíka XIV. je nádherným, mytickým, legendárním souborem, který dělá královskému sběrateli čest. Až dnes - na konci dvacátého století - je k vidění v pařížském Louvru. Za Velké francouzské revoluce totiž byla sbírka zčásti rozkradena, zčásti rozprodána a část exemplářů se jednoduše poztrácela. To ovšem není jediná historická "perlička", která se ke korunním bronzům, jak se sbírce kdysi říkalo, váže.
Už od dob renesance se v domech korunovaných i nekorunovaných vládců objevovaly první sbírky předmětů z bronzu, nejčastěji pak nejrůznějších sošek a sousoší. Bronz sbírali Medicejští ve Florencii, Habsburkové ve Vídni, německá knížata... Jen francouzský panovník Ludvík XIII. této zálibě nepropadl. Kromě loveckých trofejí nesbíral nic. Když se později konečně dostal k moci jeho syn, kterého dějiny znají jako Ludvíka XIV., zatoužil také vlastnit sbírku bronzových předmětů - pochopitelně dostatečně oslnivou.
Nepostupoval ovšem jako typický sběratel, který vyhledává kousek po kousku a sbírku postupně doplňuje a zvětšuje. Koruna nakupovala ve velkém a za cenu, kterou si sama stanovila. Nejprve vykoupila menší sbírku bankéře Jabacha, poté následoval poklad bývalého rádce Ludvíka XIII., jistého Hesselina. To ovšem králi nestačilo. Vyslal své emisary do Itálie, aby tam nakoupili díla nejznámějších umělců.
Sotva se o rozrůstající se sbírce začalo mluvit, nabízeli různí umělci i zbohatlíci výtvory, které měli ven svém vlastnictví. A tak se stala francouzská koruna majitelem Michelangelovy sošky - dvoru ji věnoval malíř Errard, což byl v té době ředitel Académie de France v Římě. Vyhlášený sběratel umění, Ludvíkův zahradník Le Notre (navrhoval i zahrady ve Versailles) přispěl signovanými soškami od Taccy nebo Susiniho.
Nádherná dílka francouzský král nikam nezavíral ani je neskrýval. Sošky zdobily Oválný salon ve Versailles, postávaly na stolcích v soukromé pracovně krále, doplňovaly interiér nejrůznějších pokojů.
Když se dostal k moci Ludvík XV., konstatoval, že se mu sošky vůbec nelíbí, a nechal je uzavřít do královské pokladnice. V ní zůstaly až do Velké francouzské revoluce. V té době už bronzový poklad francouzských králů zahrnoval 335 exemplářů.
V květnu 1791 se Národní shromáždění rozhodlo odeslat část sbírky (přibližně sto sošek) do nově zřízeného Muzea umění (které se později stalo základem sbírek dnešního Louvru). Několik desítek bronzových sošek rozprodalo. Důvod byl prostý - bylo třeba splatit státní dluh. Další sošky se ztratily.
V současné době tak sbírka obsahuje 174 bronzových sošek. Většina z nich se nachází v Louvru, část ve Versailles a několik kousků je i v dalším oblíbeném králově sídle - ve Fontainbleau. Jedna soška zdobí dokonce i Elysejský palác. Část předmětů se ukrývá kdesi v soukromých sbírkách, některé z nich však zmizely beze stopy.
Další články:
Krab říční se šíří po Labi a jeho chuť cestovat působí starosti vodohospodářům i rybářům.
Nejdražší města světa začínají Tokiem.
Koření šafrán se připravuje výhradně ručně.
Hradčanská radnice byla postavena po roce 1598.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Štětinatec kubánský pochází z Karibiku.
Oranžová opice Trachypithecus cristatus.
Ostrov Korsika je ve Středozemním moři nejhornatějším.
Bronzový poklad francouzských králů je souborem sošek, který dělá někdejšímu královskému sběrateli čest.