Japonský svátek tanabata
Tanabata patří mezi nejbarvitější japonské svátky. Dnes se slaví převážně 7. července, i když v minulosti to bývalo sedmého dne sedmého lunárního měsíce, tedy přibližně v polovině srpna.
Tanabata je jeden z nejbarvitějších japonských svátků.
Znaky, kterými se název svátku tanabata píše, znamenají v doslovném překladu sedmý večer. Někteří Japonci však tvrdí, že slovo tanabata pochází od jména mytologické nebeské panny Tanabatatacume, která tká oblečení pro bohy. Jiní vysvětlují slovo tanabata jako složeninu dvou slov: tana (police) a bata (tkalcovský stav).
Tradice tohoto populárního japonského svátku má kořeny v Číně, ve staré čínské legendě o lásce Nebeské tkadleny, kterou symbolizuje hvězda Vega, a Nebeského pastýře v podobě hvězdy Altair ze souhvězdí Orla. Podle legendy s Nebeská tkadlena, dcera Krále nebes, zamilovala do pastýře. Král k sňatku svolil, ale protože novomanželka začala zanedbávat svoji práci, otec jí zakázal, aby se se svým manželem stýkala, a mladý pár oddělil Mléčnou drahou. Jen jednou ročně, právě 7. července, straky vytvoří svými křídly přes Mléčnou dráhu most a tkadlena může přejít a setkat se na chvíli s pastýřem. K setkání dochází jen tehdy, když v předvečer svátku neprší. Pokud se oba sejdou, hrozí naopak z jejich spojení zárodky nemocí a nejrůznějších pohrom. Proto jsou oběma hvězdám předkládány jako obětiny oblíbené pochoutky - sojové boby, baklažány, melouny a jiné plody.
Ve starém Japonsku patřilo šití a tkaní k hlavním povinnostem japonských žen, které romantický příběh Nebeské tkadleny velmi dojímal. Ženy v tento svátek zároveň prosily o pomoc, aby byly při tkaní stejně zručné jako ona.
Svátek tanabata se v Japonsku začal slavit v období Nara (710 až 784). V období Heian (794 až 1192) se stal především svátkem dětí a mladých dívek a byl spojován s přáním zdokonalit se v šití, tkaní a kaligrafii. Původně se svátek tanabata slavil jen na císařském dvoře, ale postupně se slavnosti obohatily o místní zvyky a staly se jedním z nejoblíbenějších a nejbarvitějších japonských svátků, které se slaví dodnes.
Typickou výbavou při slavnostech tanabata jsou bambusové haluzky nebo dlouhé bambusové tyče ověšené papírovými ozdobami nebo skládankami origami a úzkými pruhy barevného, případně bílého papíru, které zpodobňují vlákna, z nichž tká Nebeská tkadlena. Na tyto papírové proužky píší děti i dospělí nápis Nebeská řeka (tak se v japonštině nazývá Mléčná dráha), eventuálně také básně a svá přání.
Součástí výzdoby bývají papíroví jeřábi zhotovení z barevných čtvrců papíru, kteří symbolizují tisíc let života a mohou prý deletět až na Mléčnou dráhu. Na závěr slavností tanabata jsou bambusové tyče a větve naházeny do řeky nebo umístěny do rýžových polí místo strašáků a jako díkuvzdání za budoucí úrodu.
Největšími slavnostmi tanabata se dnes pyšní dvě města: Hiracuka v prefektuře Kanagawa, kde se konají od 3. do 7. července, a Sendai v prefektuře Mijagi, kde probíhají od 6. do 8. srpna. Součástí oslav jsou noční lampionové průvody, průvody s alegorickými vozy zdobenými květinami, koncerty a nejrůznější zábavní akce. Na slavnosti přijíždějí každý rok do Hiracuky více než tři miliony a do Sendai více než dva miliony návštěvníků z Japonska i ze zahraničí.
Populární jsou slavnosti tanabata také v horském rekreačním středisku Júzawa (od 5. do 7. srpna). Hlavní ulice jsou tam vyzdobeny stovkami obrovských barevných lampionů, na kterých jsou ve stylu starých dřevorytů namalovány japonské krásky v kimonech.
Ve městě Rikuzentakada (7. a 8. srpna) je hlavní atrakcí oslav souboj dvou plavidel vyzdobených desetitisíci barevných papírových pruhů.
Pro město Tacumoto, kde se svátek tanabata slaví 7. srpna, jsou typické papírové panenky v papírových kimonech. V Naganu (6. srpna) rodiny zhotovují velké papírové panenky, oblékají je do kimon, věší do oken a modlí se za zdraví a dlouhý život svých dětí.
V prafektuře Mijagi pouštějí po řece maličké loďky se slaměnými figurkami lidí a zvířat. Mají odplout se všemi hříchy, zlem a nepravostmi.
Vzhledem k tomu, že svátek tanabata bezprostředně předchází slavnostem na památku zemřelých, dochází v řadě míst k propojení obou svátků. Původní čínská legenda je přizpůsobena místním tradicím, zvykům a rituálům šintoistického původu.
Další články:
Ostrov Korsika patří ve Středozemním moři k nejhornatějším.
Koření šafrán se připravuje výhradně ručně.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Štětinatec kubánský pochází z ostrova Kuba.
Krab říční se šíří po Labi a jeho chuť cestovat působí starosti vodohospodářům i rybářům.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Bronzový poklad francouzských králů pochází z doby Ludvíka XIV.
Japonský svátek tanabata se obohatil o místní zvyky a stal se jedním z nejoblíbenějších a nejbarvitějších japonských svátků, které se slaví dodnes.