Historie pošty
U počátků novodobé historie pošty stály poštovní dostavníky.
Potřeba přepravy nákladů a zpráv vznikla již ve starověkých civilizacích. Nejprve dopravu obstarávaly karavany s nosiči a soumary, ale užívalo se již také vozů, a to nejen ve velkých starověkých říších. I u nás byly objeveny vozy v knížecích hrobkách v Bylanech, na Kolínsku, Roudnicku i na jiných místech. Tyto vozy byly čtyřkolové, kola již měla paprsky a koukotě. Cesty vedly ustálenými směry, např. směr z Čech na Moravu vedl z Prahy na Český Brod, Pardubice a Litomyšl.
V 10. a 11. století znalost psaní v Evropě téměř zanikla, takže pokud jedná o psané zprávy, nebylo téměř co dopravovat. Rovněž stav cest neumožňoval širší rozšíření vozů, takže se většinou jezdilo na koních nebo chodilo pěšky. Dopravu zpráv zajišťovala nejrůznější poselská zařízení, každý panovník, každé město, univerzita, klášter organizovaly dopravu zpráv vlastní posly.
V 16. století se v poštovnictví objevil nový vůz, nazývaný "kotčí", podle košatinové korby, tzv. kotce. Kotčí vozy jezdily ve službách státní pošty až do 18. století. Po třicetileté válce zřídila u nás první stálé poštovní spojení italská rodina Thurn Taxisů, která pozvedla poštovnictví na vyšší úroveň, než jakou mělo staré poštovnictví. Roku 1664 získala Praha pravidelné spojení s Drážďany a Lipskem přes Lovosice, roku 1675 s Polskem a Ruskem přes Hradec Králové a Vratislav, ale až roku 1732 s Brnem. V polovině 18. století byla na našem území již pět stálých hlavních tratí, které měly 46 poštovních stanic.
Vývoj směřoval ke zvýšení rychlosti a spolehlivosti poštovnictví. Ale ve městech panovala k rychlejšímu cestování nechuť, protože pomalá doprava přinášela městům vysoké zisky z vybírání mýta, mostného a poplatků ze koňské přípřeže. Rychlá pošta, projíždějící bez zbytečných zastávek, odstavila od cestujících hostinské, pekaře a další živnostníky, kteří jim dříve poskytovali své služby.
Významnou roli sehrála pošta při dopravě osob. Na začátku 18. století patřili Taxisové spolu s hraběcí rodinou Paarů k největším organizátorům poštovnictví v Evropě. Taxisové a Paarové budovali sice dopravní síť pro potřeby státu a panovníka, ale formou nájemnicko-podnikatelského systému. Poštmistři se podíleli na nákladech spojených s provozem pošty, ale zároveň si ponechávali většinu zisků. To poškozovalo státní zájmy, protože zisk z provozu pošty státu unikal. Proto roku 1743 císařovna Marie Terezie v celé říši poštovnictví zestátnila a dohled i řízení poštovnictví bylo převedeno na dvorskou komoru. Avšak ještě v 18. století státní poště silně konkurovala soukromá doprava. Různí formani úspěšně provozovali (dnes bychom napsali načerno) přepravu osob, nákladů a příležitostně dopravili i nějaký ten dopis.
Doprava osob byla až do 18. století realizoval především koňmo. Cestující si na poštovní stanici pronajal jezdeckého koně, kterého v dalších stanicích střídal. Cestoval společně s poštovními posly. K takové cestě však bylo potřeba svolení úřadů, později policie. V některých evropských státech existovala doprava osob speciálními dostavníky. V českých zemích zřídil v 18. století dopravu osob dostavníky svobodný pán z Lilienu. V červnu 1823 začaly jezdit mezi Vídní a Prahou poštovní rychlíky. To však již byla labutí píseň poštovních dostavníků a jejich práci převzala zanedlouho železnice.
Další články:
Zahrady pod Pražským hradem byly vybudovány ve svahu.
Velká sfinga stojí na pyramidovém poli v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Nejstarší Američané jsou Indiáni.
Kostel svatého Martina ve zdi byl první chrám, ve kterém se přijímlo pod obojí.
Ostrovy ve Středozemním moři jsou domovem mnoha druhů rostlin i živočichů.
Nejstarší rostlina světa je Lomatia tasmanica.
Lipicánský kůň získal název podle slovinského hřebčína.
Jak vzniká včelí med zahuštěním nasbírané sladiny.
Kryštofovo Údolí s unikátním vesnickým orlojem.
Starověká civilizace v údolí Indu vznikla na území, kde se dnes rozkládá Pákistán.
Historie pošty sahá do doby starověkých říší. Novodobá historie se pak v Evropě začala psát po třicetileté válce.