A svět se točí dál

Články 21

Létající drahokam obývá jen nejteplejší oblasti našeho státu na jižní Moravě. Početnější je v Podunajské nížině podél toku Hronu a Ipel'u a v Potiské nížině kolem Bordogu a Hornádu.

Želvy na Galapágách

Želva sloní na Galapágách
Želva sloní, která žije na Galapágách, je největší žijící pozemní druh želvy.

Před asi šedesáti miliony let žily v Americe, jižní Asii a Evropě želvy vskutku obřích rozměrů, o čemž svědčí řada paleontologických nálezů, jeden z největších krunýřů mohou návštěvníci obdivovat v přírodopisném muzeu v New Yorku. Patřil želvě, která vážila nejméně jednu tunu.

Během milionů let, kdy se vyvíjeli savci, nemotorné a pomalé želvy téměř vyhynuli. Nemohly se ubránit mnohem rychlejším a především inteligentnějším dravým savcům. Udržely se vlastně jen na dvou místech světa a pouze díky tomu, že právě tam se šelmy nadostaly. Prvním z nich jsou Maskarény, souostroví ležící severně od Madagaskaru, druhým Galapágy. Na Maskarénách se člověku podařilo vyhubit želvy obrovské (Testudo gigantea) na všech ostrovech a výjimkou Aldabry, kde se s nimi můžeme setkat i dnes. Na Galapágách byl osud k želvám sloním (Testudo elephantopus) jen o špetku milosrdnější.

V 16. století se Galapágy staly oblíbeným kotvištěm lodí. Vedle obchodních lodí, převážejících zboží podél jihoamerického kontinentu, zde zastavovaly také koráby pirátské. Na Galapágách měly shodný cíl - doplnit zásoby vody a proviantu. A právě v této době začal krutý masakr želv. Námořníci brzy zjistili, že maso obřích želv je velice chutné, nesrovnatelně lepší než ze želv mořských, lze z něj získat kvalitní tuk, a navíc želvy vydrží dlouhou dobu bez potravy v podpalubí lodí jako jakési živé konzervy. Dokonce po půl roce bez potravy ani neztratily nic ze své tučnosti a chuti. Zprávy z lodních deníků svědčí o tom, že z ostrovů byly odvezeny statisíce bezbranných želv.

Neméně kruté bylo pro želvy období osidlování Galapág prvními osadníky. Ti totiž začali galapážské živočichy zabíjet jen tak, pro zábavu. Jejich nesmyslným hrátkám neunikly ani želvy, ze kterých většinou využili jen nepatrnou část. Toto drancování skončilo až vyhrášním ostrovů za národní park v padesátých letech dvacátého století.

Když ke Galapágám dorazili lidé, želvy tam žily ve čtrnácti různých poddruzích. Na každém ostrově, dokonce na málo vzdálených jediného ostrova, oddělených jen strmými sopečnými svahy, byly odlišné životní podmínky, jiné zdroje potravy. A tak se některé želvy z vlhkých oblastí živily přízemními bylinami, zatímco jiné se pro potravu musely natahovat vysoko do korun stromů. Další byly dokonce odkázané jen na pastvu na trnitých opunciích, jejichž dužinaté tělo pro ně bylo po celý život jediným zdrojem tekutin. Podle způsobu získávání potravy se želvám postupně měnil tvar krunýře.

Lidem se podařilo tři z těchto poddruhů vyhubit, další pak pravděpodobně podobný osud čeká i přes intenzivní snahy o jejich záchranu. Na Darwinově stanice se daří odchovy některých poddruhů a díky tomu již byly stovky mladých želv vráceny zpět do přírody. Samozřejmě až v takové velikosti, aby se nestaly kořistí zdivočelých psů nebo prasat.

Jogurt v kuchyni. Představy o tom, co smí a nesmí obsahovat, jsou často zkreslené. Jak má tedy jogurt vypadat?

Mumie Vladimíra Iljiče Lenina rozděluje Rusko. Zatímco jedni na něj pohlíží jako na národní symbol, druzí jeho tělo chtějí pohřbít do země.

Rebarbora a recepty z ní, bývala oblíbená v kuchyni našich probabiček, které používaly řapíky jejích obrovských listů.

Ostrovy ve Středozemním moři od drobných ostrůvků po velkou Sicílii, vytvářejí rozmanité biotopy.

Starověká civilizace v údolí Indu, největšími městy zde byly kolem roku 2000 př. n. l. Mohendžo-dáro a Harappa, v každém z nich žilo asi 40 000 obyvatel.

Kalina tušalaj je sucho- a teplomilná rostlina, až 3 m vysoký keř s široce vejčitými, na basi lehce srdčitými řapíkatými listy. Plody jsou jednosemenné lesklé, zprvu zelenavé, pak červenající a nakonec leskle černé peckovice, které nejsou poživatelné.

Kostel svatého Martina ve zdi je gotický kostel na pražském Starém Městě.

Létající živočichové, ptáci, které najdeme na rozmanitých místech naší planety, jsou opeřenými živočichy, s jejichž schopností létat se může měřit jen málo jiných živočišných tříd. Vedle nich mohou létat i savci řádu letouni, některý hmyz a někteří další živočichové.

Tvorové z hlubin, pod mořskou hladinou rychle ubývá světla. Část moře v hloubkách 300-1000 metrů je zónou šera. Hlubiny pod tímto pásmem jsou již zcela temné a navíc i velmi chladné.

Materiál na podlahy a vlastnosti, které má, především trvanlivost, pevnost, odolnost proti chemickým prostředkům a otěru, které se v domácnosti používají, snadná údržba a zdravotní nezávadnost.

Kryštofovo Údolí, které bylo dříve nazýváno "Údol svatého Kryštofa", je vesnice na severu Čech v Libereckém kraji, která má převážně rekreační charakter a od 1. ledna 2005 byla její větší část prohlášena vesnickou památkovou zónou.

Z Marsu se stává vrakoviště. Vypadal tak trochu jako mikrovlnka na šesti kolech a se solárními panely na střeše. Sojourner byl první pojízdný robot vytvořený člověkem, který brázdil povrch Marsu.

Vznik minerálů které jsou součástí koloběhu vznikání a zanikání. Vyvřelé horniny mohou být vyzdviženy z místa svého vzniku na zemský povrch. Pak zvětrávají a vznikají nové minerály.

Nejstarší předkové koně žili před čtyřiceti až padesáti miliony lety v hlubokém a hustém pralese, který tehdy pokrýval území dnešní Severní Ameriky. Ve stínu vzrostlých kapradin se popásala stádečka malých koníků.

A svět se točí dál

Nalezení vraku Titaniku
Prvního září 1985, hodinu a čtyřicet minut po půlnoci, nalezl Robert Ballard za pomoci podmořského robota na dně Atlantického oceánu obrovský parní kotel. Kolem se nacházela roztroušená zavazadla, uhlí a bedny s vínem. A tyto předměty pak dovedly oceánografa k vraku Titaniku.

Od výše zmíněného nálezu již k vraku Titaniku zamířila celá řada vědeckých expedic, a zvažovala se dokonce i jeho vyzdvihnutí na hladinu. Odborníci se však nakonec shodli, že pozůstatky lodi jsou příliš křehké a při pokusu o vyzdvihnutí by se definitivně rozpadla. Na denní světlo se tak vrátily jen artefakty vyzdvižené z mořských hlubin. Prošly pečlivou konzervací a poté se přesunuly do muzeí a soukromých sbírek.

A svět se točí dál.