Fytoplankton
Letošní rok je vyhlášen rokem světových oceánů. Není tedy divu, že se vodním hladinám i hlubinám naší planety věnuje tolik pozornosti. K získávání nových údajů slouží také satelit, který ve výšce 700 kilometrů nad povrchem Země zkoumá množství fytoplanktonu v pozemských vodách.
Fytoplankton je nejzákladnější součást mořského potravního řetězce.
Fytoplankton je nejzákladnější součástí mořského potravního řetězce. Většina mořských a oceánských živočichů se jím živí přímo, nebo jim alespoň za potravu slouží organismy, pro něž je fytoplankton základem stravy. Ve vodách bohatých na fytoplankton se proto zákonitě shromažďují ryby, mořští ptáci a dokonce i vzácné velryby. V okamžiku, kdy se zásoby fytoplanktonu sníží, ovlivní to pochopitelně celý potravní řetězec a populace mořských živočichů poklesne. Proto je tak důležité, aby vědci stav fytoplanktonu znaly, jenže jak jeho množství změřit?
Jednoduché věci bývají občas až překvapivě účinné. Stejně tak je tomu u měření fytoplanktonu - jeho množství lze zjistit pozorováním barvy oceánu. Fytoplankton je rostlina, a tudíž obsahuje chlorofyl, který při fotosyntéze přeměňuje na potravu. Výsledek je prostý, čím je oceán zelenější, tím více obsahuje fytoplanktonu, modrá barva naznačuje, že vody obsahují této důležité složky mořské potravy málo.
K pozorování barvy oceánů slouží nový satelit ve výšce sedmi set kilometrů nad Zemí. "Satelit nám každou minutou přináší informace, které bychom na Zemi získávali několik let," tvrdí oceánograf Gene Carl Feldman z Goddardova centra pro vesmírné lety, kde jsou soustřeďovány veškeré informace o světových oceánech a mořích v programu SeaWiFS.
Satelit SeaWiFS, vyvinutý NASA a Korporací pro výzkum okolí Země se sídlem v Dulles ve Virginii, byl na oběžnou dráhu vypuštěn teprve před několika měsíci (v srpnu 1997). Za tuto dobu však jeho pozorování přinesla v poznání oceánů výrazný pokrok. Satelit je vybaven optickým skenerem, který je napojen přímo na teleskop. Jakmile se teleskop zaměří na vybranou oblast na naší planetě, získané světelné paprsky (tedy obraz) jsou rozloženy na osm přímých spektrálních čar, z nichž každá zobrazuje světlo o určité vlnové délce. Čtyři z osmi spektrálních kanálů jsou vyhrazeny pro modré a zelené vlnové délky.
Spektrální kanál poskytuje data, z nichž jsou poté vytvořeny obrázky. Nejprve je ovšem nutné data upravit. "Musíme v počítači odstranit atmosféru," vysvětluje Feldman. "Zbavujeme se přibližně osmdesáti až devadesáti procent signálu, který nám satelit poskytne, až zbude jen světlo, které, velmi zjednodušeně řečeno, vstupuje do oceánu. Jeho zabarvení se mění tím, co se skrývá pod hladinou."
Výhody však satelit nepřináší jen oceánografům. SeaWiFS zároveň sleduje celý povrch planety. Dokáže rozlišit lesní porosty a savany, dokonce i jednotlivá pole nebo vyprahlé pouště. Porovnáním jeho obrázků lze pozorovat každou změnu v biologickém reliéfu Země.
Další články:
Sassi di Matera v Itálii sloužila jako skalní obydlí.
Hořící město Centralia v Pensylvánii pod kterým zuří rozsáhlý podzemní požár uhelných slojí.
Brambory se začaly pěstovat před osmi tisíci lety na březích jezera Titicaca.
Velká sfinga v Gíze se vzhledem lvího těla s lidskou tváří se tyčí v blízkosti velkých pyramid.
Jak vzniká med? Ve včelím úlu jej vyrábí včely.
Chiméra se používá jako synonymum něčeho nereálného.
Klíčení obohacuje potraviny. Proč je klíčení tak aktuální téma? Protože při svém krátkém růstu jsou klíčky schopny mnohonásobně navýšit obsah prospěšných látek.
Psi a vlci mají společného předka v době pleistocénu.
Plíseň na potravinách se dokáže objevit nečekaně a nevítaně.
Mizející studánky, kterých kdysi bývalo v krajině mnoho.
Fytoplankton ovlivňuje celý potravní řetězec a populace mořských živočichů.