Národní park Torres del Paine
Pokud někdo hledá místo neobvyklých pozemských krás, jaké jsou už dnes na naší planetě jen stěží k nalezení, ať se vydá do chilské Patagonie, v jejímž srdci leží národní park Torres del Paine. Cesta z Evropy trvá na tato místa více než třicet hodin, ale to, co zde návštěvník spatří, v něm zanechá dojem na celý život.
Pohled přes jezero Pehoé na pohoří Cuernos del Paine ukazuje přírodní krásy, kterými oplývá národní park Torres del Paine.
Patagonie je území stejně rozlehlé jako liduprázdné, stejně nádherné jako neznámé a stejně kouzelné jako vzdálené. Je téměř dvakrát větší než Iberský poloostrov a na jihu vybíhá k Magalhesovu průlivu a k bezútěšným končinám Ohňové země, odkud je už blízko k Antarktidě. Příroda je tady, na skutečném konci světa, velkolepá. Nekonečné pampy se stády krav a ovcí jsou zbarveny do zlata a křivolaké stromy v lesích vypadají jako obrovské bonsaje. Z tyrkysových jezerních vod čnějí obrovské žulové štíty, modrají se ledovce a exotická zvěř je doslova na dosah ruky...
Od té doby, kdy Magalhes v roce 1520 tuto zemi objevil, inspiroval její magický ráz celou řadu cestovatelů a spisovatelů: příběhy odahrávající se v těchto zeměpisných šířkách napsali Jules Verne, lord Byron a Antoine de Saint-Exupéry. Charakter tohoto území o rozloze 132 000 čtverečních kilometrů se během dlouhých staletí téměř nezměnil. Stále jsou zde místa, kam dosud noha člověka nevstoupila. Tento tajuplný kraj nebyl nikdy zasažen civilizací. Čtyři etnické skupiny původních domorodých obyvatel byly pronásledovány a čekal je tragický konec. Dnes zde žijí pouze osamělí gaučové a chorvatští imigranti, kteří tvoří třetinu obyvatel města Punta Arenas.
Návštěvníka uchvátí především hory a ledovce. Je zde Jižní ledové pole, obrovská masa ledu o rozloze Belgie, která se větví na ledovce spadající z hor vyšších než Alpy do jezer neuvěřitelných barev, nebo do hlubokých patagonských mořských průlivů. Je to obdivuhodná scenérie, kterou tvoří stovky ostrovů, průlivů, fjordů, ledovců a horských vrcholů pokrytých věčným sněhem.
Na břehu Magalhesova průlivu leží Punta Arenas, nejjižnější město amerického kontinentu. Odtud vede silnice do chilského národního parku Torres del Paine. Kdo se po ní vydá, musí projet nekonečnou stepí. Cestu touto nudnou a jednotvárnou krajinou pouze občas oživí hejna růžových plameňáků na nějakém jezírku, ale jinak jsou zde pouze obrovské dobytčí farmy se statisícovými stády krav a ovcí. Po několika hodinách dojedete do městečka Puerto Natales, vzdáleného od Punta Arenas dvě stě padesát kilometrů. Městečko se rozkládá na velmi členitém poloostrově, jehož vnitřním mořem zoufale bloudili španělští mořeplavci ve druhé polovině šestnáctého století ve snaze dostat se k západnímu ústí Magalhesova průlivu.
Ještě sto padesát kilometrů prašných cest dělí Puerto Natales od národního parku Torres del Paine. Pokud k němu zamíříte, náhle se před vámi vynoří skupina impozantních hor. Z masy černých skal vyčnívají žulové štíty a z jejich úbočí splývají ledovce do jezer, která se modrají snad všemi odstíny, které tato barva nabízí. Je to masiv Paine, který je srdcem národního parku a skládá se ze tří horských seskupení. Zcela v popředí (a také nejčastěji fotografované) jsou Cuernos (rohy). Za nimi následují proslulé Torres (věže či štíty), podle nichž je národní park pojmenován a které tvoří tři nesmírně vysoké a zcela kolmé žulové štíty, které jsou snem snad všech horolezců. A jako poslední jsou nejvyšší hory Paine Grande a Cerro Fortaleza, které se tyčí do výše přes tři tisíce metrů nad mořem.
Národní park Torres del Paine
Národní park Torres del Paine je nepopsatelný zeměpisný útvar, který UNESCO vyhlásilo za biosférickou rezervaci. Zvláštní, ba jedinečné seskupení zdejších hor, ledovců, řek, jezer, vodopádů, flóry a fauny dalo vznik jednomu z nejkrásnějších míst na zeměkouli. Lesy a křoviny hostí sto padesát ptačích druhů (pštrosy nandú, plameňáky, kondory, labutě černokrké, orly, papoušky a datly) a pětadvacet druhů savců (lamy guanaco, lišky, zajíce, skunky, dokonce i pumy), které může návštěvník snadno spatřit.
Jedním z nejnavštěvovanějších míst národního parku je "hřbitov ledových ker", nacházející se na odvrácené straně Greyova jezera. Přejedete-li na loďce prudký proud řeky Grey, dostanete se na poloostrov vybíhající do jezera. Naskytne se vám ohromující podívaná - vzadu, asi ve vzdálenosti patnácti kilometrů, spatříte obrovský ledovec, zatímco ve vodě jezera plavou desítky z něho se odlamujících ker rozmanitých velikostí, bizarně tvarovaných a do modra zbarvených, které vypadá jako umělé. Led pohlcuje všechny barvy s výjimkou modré. Rampouchy doplouvají až ke břehu, u něhož se tříští.
Přímo ke Greyovu ledovci bylo dříve možné dostat se v lodi, ale dnes už je plavba k němu zakázána. Stojí však za to vypravit se k němu. Z hotelu Explora doplujete lodí přes jezero Pehoé k turistické chatě na západním břehu. Příkrá stezka vedoucí po břehu bezemenného jezírka vás přivede nad východní břeh Greyova jezera. Odtud se nabízí jedinečný pohled - ve vodě plují ledové kry a v pozadí se do nedohledna táhne ledovec.
Poté stezka klesá lesem až k samotnému ledovci, který zde ukazuje celou svoji majestátnost. Pohled, který se mu zde otevře, je pro turistu odměnou za namáhavou cestu.
Další články:
Sýr zraje ve sklepích.
Japonský svátek tanabata se dnes slaví převážně 7. července.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Koření šafrán se připravuje výhradně ručně.
Královský letohrádek na Hradčanech jehož projektantem se stal Ital Paolo della Stella.
Štětinatec kubánský pochází z ostrova Kuba.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Loreta v Praze na Hradčanech stojí na Loretánském náměstí.
Torres del Paine je chilský národní park, ležící asi 130 km severně od města Puerto Natales, který byl v roce 1978 prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO.