Sýry napomáhají trávení a uspokojí nejrůznější chutě. Ať už je podáváte jako předkrm, součást hlavního jídla, v omáčce nebo jako dezert, nikdy vás nezklamou. Španělsko je zemí s velkou tradicí výroby sýrů a najdete zde snad všechny jeho druhy a kombinace.
Sýr je zřejmě jedním z prvních pokrmů, který byl člověk schopem vyrobit a uskladnit. Jeho předchůdcem je sražené mléko. Později se z něj vyvinul čerstvý bílý sýr, podobný tomu, který hnětou muži sedící vedle ovce, jejichž více než sedm tisíc let staré vyobrazení na skalách bylo nedávno objeveno v libyjské poušti. V dobách římské říše se sýry již nechávaly zrát déle, dokonce se vyráběly i sýry s plísní uvnitř a teprve koncem osmnáctého století se začaly vyrábět předchůdci dnešních syrečků.
Ve Španělsku, zemi koz, ovcí, krav a jejich pastýřů, sahají počátky výroby sýrů daleko do minulosti. Sýr vyráběli již původní obyvatelé, o čemž svědčí zbytky nádob v Archeologickém muzeu v Madridu. Féničané a Řekové usazení na Iberském poloostrově položili základy šíření a obchodování ovčími a kozími sýry z Hispánie.
Jako vše živé, i sýr se rodí, zraje, stárne a umírá. Teplota a vlhkost vzduchu jsou dvěma určujícími faktory jeho vývoje. Při příliš vysoké teplotě se zrání urychluje, při nízké se zastavuj, což ovlivňuje změny ve struktuře sýra. Nadměrná vlhkost vyvolává plesnivění sýra a naopak její nedostatek zase vysychání, tvrdnutí a následné praskání. Proto základní pravidlo pro skladování sýrů spočívá v tom, že jim nesvědčí prudké změny teploty a vlhkosti vzduchu. Doposud nebylo nalezeno místo ideální pro jejich uložení v domácnostech. Existují ledničky se speciálními přihrádkami na sýry, ve kterých se teplota pohybuje mezi šesti až deseti stupni a udržuje se přiměřená vlhkost. Avšak aby měl sýr správnou konzistenci, vůni a chuť, je třeby jej vyjmout z ledničky hodinu před konzumací, a to jen takové množství, jaké bude zkonzumováno.
Sýr musí být především správně nakrájen. U tvrdých sýrů je nejlepší nahřát ostří noe, aby se krájení usnadnilo. Kulaté sýry se krájí na trojúhelníčky a sýry, které jsou tak zralé, že tečou, se servírují v původní krabičce. Velké sýry se krájí na krajíce a obdélníkové zase na čtvrtky. Sýrové dorty se seříznou nahoře a vydlabávají lžičkou.
Oddělené plátky sýra se podávají na dřevěném prkénku, nebo na keramických talířích, aby se sýry nelepily a nádobí se mohlo následně dobře umýt. Můžeme je podávat v rovném proutěném košíčku vystlaném listy vinné révy, fíkovníku nebo slámou.
Při přípravě sýrové mísy se měkké sýry kladou doprostřed a tvrdší kolem. Sýrová mísa musí obsahovat nejméně čtyři až pět různých druhů sýra. Krájíme malé porce, poté je napíchneme špičkou nože a přeneseme na talíř.
K sýrům se nejlépe hodí víno a nesmí chybět košíček s různými druhy nakrájeného pečivu: bílý chléb se jí se sýry jemnými, žitný a tmavý chléb se sýry silně aromatickými, vhodné jsou i krekry. K sýrům se dobře hodí ovoce, sušené plody a saláty.
Další články:
Koření šafrán se připravuje výhradně ručně.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Ostrov Korsika patří ve Středozemním moři k nejhornatějším.
Štětinatec kubánský pochází z ostrova Kuba.
Krab říční se šíří po Labi a jeho chuť cestovat působí starosti vodohospodářům i rybářům.
Archeologové objevili v Hondurasu jeskyni s nálezy předmayské kultury, o které se domnívají, že měla velký vliv na Maye.
Japonský svátek tanabata se dnes slaví převážně 7. července.
Sýr podáváme vždy tak, aby měl pokojovou teplotu, při které se plně rozvine jejich chuť i vůně. Tvrdé sýry nastrouháme až těsně před použitím.