Hadcový azbest
Nejznámější, nejdůležitější a také pro zpracování nejvhodnější z druhů azbestu je hadcový azbest.
Hadcový azbest s muskovitem.
Je třeba říci hned na začátku, že známe několik nerostů, které se oddělují vláknitě, proto také rozeznáváme několik druhů azbestu. Nejznámější, nejdůležitější a také pro zpracování nejvhodnější z nich je jemně vláknitý chryzotil či azbest hadcový. Pojmenování chryzolitu pochází z řeckého chrysos - zlatý a tilos - vlákno. Chemicky je to zásaditý křemičitan hořečnatý, který je hlavní složkou horniny hadce.
Hadce vznikají přeměnou olivinických vyvřelin. V trhlinách hadce přitom vykrystalovala vlákna chryzolitu. Jeho jemná vlákna stojí vždy kolmo k plochám, které omezují trhlinu v hornině. Chryzolitové žilky v hadci vynikají polokovovým hedvábným leskem a mají žlutozelenkavou barvu. Vlákna hadcového azbestu, mnohdy dlouhá i několik centimetrů, mají nepatrnou tloušťku (nanejvýš padesát až šedesát tisícin milimetru). Nožíkem nebo nehtem lze snadno žilku rozčechrat v jemnou ohebnou plsť bílé barvy.
Hadcový azbest je měkký, má tvrdost kolem 3. Jeho vlákna vynikají značnou pevností v tahu a jsou ohnivzdorná. Svoje vlastnosti mění až za vysokého žáru kolem 1500 °C, kdy se začínají natavovat. Chryzotil má vzhledem ke kvalitě vláken největší význam ze všech azbestů, tj. jemně vláknitých křemičitanů, užívaných k výrobě ohnivzdorných předmětů, především nespalitelných tkanin (vyrábějí se z azbestu s dlouhými vlákny) a různých ohnivzdorných hmot, jako jsou krytiny, lepenky, různé cementy, elektrotechnická izolace, ohnivzdorné nátěry apod.
Nejbohatší světová ložiska hadcového azbestu jsou v Kanadě, zejména v provincii Quebec, ale také v Severním Ontariu a Britské Kolumbii, kde vlákna chryzotilu dosahují délky až 30 cm. Významná ložiska jsou také v Rusku a Zimbabwe.
Hadcový azbest byl znám již ve starověku a podle historických zpráv ho těžili na ostrově Kypru. Předměty z něj vyráběné byly pokládány vzhledem k jeho ohnivzdornosti za nesmírnou zvláštnost, a proto se azbest prakticky vůbec nepoužíval. Azbestové tkaniny byly známé už ve středověku, vědělo se o nich, že odolávají ohni, ale velký význam jim přikládán nebyl. Rozvoj výroby ohnivzdorných azbestových materiálů nastal až v sedmdesátých letech devatenáctého století. Tehdy se azbest začal průmyslově zpracovávat nejprve v Itálii a o něco později v Kanadě.
Další články:
Skalní město Petra v Jordánsku bylo vytesáno v pískovci.
Cikáda viničná je největší český a slovenský křís.
Odehrála se potopa světa v Černomoří? Vědci nikdy nepotvrdili ani nevyvrátili zprávy o potopě světa.
Slaná jezera jsou zbytky moří nebo bezodtoké oblasti.
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Objev inzulinu přišel v roce 1922.
Most Golden Gate v San Franciscu se průběžně udržuje.
Obaleč ovocný žije na jabloních, růžích, meruňkách a jiných stromech.
Kumgangsan jsou Diamantové hory v Korejské lidově demokratické republice.
Velká čínská zeď chránila proti nájezdům ze stepi.
Hadcový azbest je měkký, má tvrdost kolem 3. Jeho vlákna vynikají značnou pevností v tahu a jsou ohnivzdorná.