Kilimandžáro
Tyčí se do nadmořské výšky 5895 metrů. Nejvyšší hora Afriky, tanzanský vulkán Kilimandžáro opředený domorodými pověstmi, přitahuje ročně desetitisíce zvědavých turistů.
Pohled na horu Kilimandžáro.
Jako první vystoupil na vrchol Kilimandžára německý alpinista Hans Meyer 6. října roku 1889. V současnosti se počet návštěvníků, kteří touží vyšplhat na "Střechu Afriky", odhaduje na 20 000 ročně. Ne každý z nich se však dostane na samotný vrcholek zvaný Uhuru, neboli Svoboda. Strastiplný výstup začíná v nadmořské výšce 1700 metrů v tropickém pralese. Následuje krajina obklopená nízkými mračny a nakonec, ve 4000 metrech nad mořem, alpská poušť lemovaná starčeky a lobelkami.
I přes vysokou návštěvnost si hora Kilimandžáro i nadále střeží svá tajemství. Už její jméno je záhadou. O jeho původu existuje několik teorií. Může pocházet ze dvou dvahilských slov kilima - malá hora a ndžaro - démon chladu. Nebo je odvozeno od výrazu ndžaro označující karavany a odkazující na konvoje otroků arabských obchodníků ze Zanzibaru, které dělaly v těchto končinách pravidelné zastávky. Další možností je příbuznost se slovem ndžare, označujícím pramen vody. Nomádští Masajové, kteří sem přesídlili z povodí Nilu, dali hoře jméno Ngage gai, tedy Boží příbytek. Čaggové obdělávající úrodné svahy po pět staletí žádné jméno pro horu nemají. Rozlišují pouze západní štít Kibo (ten, který září), symbol věčnosti a štěstí, od černého štítu Mawenzi na východě, který spojují se silami zla. Zářící Kibo byl také dlouhou dobu opředen záhadou. Do devatenáctého století se jen několik málo jedinců zmínilo o bílé hoře v nitru neprobádané Afriky - egyptští zeměpisci, čínští, portugalští a arabští obchodníci. V roce 1845 přišel britský geograf William Cooley s tvrzením, že nejznámější hora východní Afriky zvaná Kirimandžára je pokryta červenými kameny, z nichž se vyrábějí místní mince.
Příchod luteránských misionářů s touto barvoslepou teorií skoncoval. Evropští osadníci vylodění v Mombase vyslechli pověsti o vzdálené hoře, které mezi Čaggy kolovaly. Podle jedné legendy je hora hřbitovem slonů s obrovským bohatstvím slonoviny, podle jiné je příbytkem obří krávy, která svým ocasem podpírá nebeskou klenbu. Když jeden z místních panovníků kdysi vyslal své služebníky na vrchol, všichni byli zabiti džiny až na jediného, který se vrátil s omrzlými končetinami.
V květnu 1848 se jeden z isionářů Joseph Rebmann vydal blíže ke Kibu a záhadu ozřejmil. "Kolem desáté hodiny jsem na vrcholku spatřil něco bílého a domníval jsem se, že se jedná o mraky. Můj průvodce mi však řekl, že je to studené, a tak jsem s radostí rozpoznal starého dobrého přítele Evropanů, který se jmenuje sníh." Jeho informace vyvolala v Londýně rozsáhlou polemiku. Někteří odborníci tvrdili, že nemůže jít o sníh, ale o bílé kameny. Nakonce byla přítomnost sněhu na Kibu dokázána v roce 1861 baronem Klausem von der Deckenem a anglickým botanikem Richardem Thorntonem.
Další záhadou hory Kilimandžáro jsou masivní ledovce, které vidí jako hedvábné drapérie z jižní a severní strany vulkánu a postupem času ubývají. Při prvovýstupu Hanse Meyera byl celý vrchol Kiba pokryt jednou velkou ledovou plochou. Když se alpinista vrátil o devět let později, nalezl jen pustou měsíční krajinu. Podle výpočtů amerických geologů roztálo od roku 1912 osmdesát procent těchto ledovců. Pokud bude tání pokračovat stejným tempem, nezbude z nich za přibližně deset let vůbec nic. Američtí vědci vidí příčinu tohoto jevu v důsledcích globálního oteplování, jiní kladou vinu na intenzivní zemědělské využívání svahů hory, na kácení lesů a přírodní požáry podílející se na vysychání vrcholku hory. Někteří místní obyvatelé se domnívají, že vulkán se probouzí k životu, vzhledem k obláčkům síry, které se stále častěji uvolňují z centrálního kráteru.
Turistický ruch pod Kilimandžárem vzkvétá a poskytuje obživu téměř šesti stovkám místních průvodců. V šedesátých letech dostávali jako nosiči 5 centimů na den. Dnes se tarif pohybuje kolem pěti dolarů, jde tedy o jednu z nejlépe placených prací v Tanzanii.
Další články:
Ostrov Ascension nabízí panoráma nevídané a velmi zvláštní.
Fermatova věta byla v roce 1994 doložena.
Ostrov Bornholm omývají vlny Baltského moře.
Večení šálek kávy narušuje kvalitu spánku, poslední šálek by se měl pít nejdéle v poledne.
Tažení proti plastovým nákupním taškám se rozbíhá v mnoha zemích světa.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Stvořidla na Sázavě patří k nejkrásnějším úsekům.
Vodomil černý se vodní brouk, který má v oblibě stojaté a pomalu tekoucí vody s vegetací.
Lajka byla první pes ve vesmíru, kam se vydala v kabině družice Sputnik 2.
Hlenky nalezneme na rozmanitých stanovištích při procházce přírodou.
Kilimandžáro je hora v Africe v příhraniční oblasti mezi Tanzanií a Keňou.