Minerály magmatického původu
Výlevné vyvřelé horniny vznikají během procesu, při kterém taveniny vystupují na zemský povrch.
V jinak pevném zemském nitru mohou za určitých fyzikálních a chemických podmínek lokálně vznikat horninové taveniny (magma), jejichž teplota se podle chemického složení pohybuje mezi 650 až 1250 °C. Tyto taveniny vystupují buďto na zemský povrch a vznikají tak výlevné vyvřelé horniny (vulkanity) nebo zůstávají skryty ve větších hloubkách, čímž vznikají hlubinné vyvřelé horniny (plutonity).
Při ochlazování vznikají ještě při velmi vysokých teplotách taveniny první krystaly. Typickými příklady takto vzniklých minerálů jsou chromit, magnetit a apatit. Později při dále klesající teplotě ztuhne hlavní část taveniny a vzniká vyvřelá hornina. V této fázi hlavní krystalizace vznikají nejdůležitější magmatické minerály, jako například horninotvorné křemičitany olivín, pyroxeny, živce a po nich také křemen.
Po hlavní krystalizaci zůstává z původního magmatu jen velmi malá část, takzvané zbytkové magma. To je bohaté na mnoho vzácných prvků, pro něž se vzhledem k jejich příliš velkým nebo příliš malým atomům nenašlo místo v krystalických strukturách horninotvorných křemičitanů. Patří k nim beryl, bor, cín, molybden, uran a vzácné zeminy. Zbytkové magma obsahuje také větší množství vody a oxidu uhličitého, a je proto velmi pohyblivé. Může ztuhnout v puklinách již dříve vytvořených hornin, přičemž vznikají krystaly často i obrovských rozměrů. Tyto světlé horniny, složené především z živce a křemene, se označují jako pegmatity. Pegmatitického původu je řada drahých kamenů, například topazy, akvamaríny, turmalíny a růženíny. Snadno těkavé a zčásti velmi agresivní a slučivé pegmatitické roztoky mohou v puklinách a trhlinách pronikat do okolních hornin a výrazně je měnit. Dochází přitom k pneumatolytické tvorbě minerálů, které vděčí za svůj vznik důležitá ložiska cínových, wolframových a molybdenových rud ve vrchních částech velkých žulových těles. Při teplotě nižší než 500 °C přechází taveniny do roztoků, které se skládají především z vody, oxidu uhličitého, rozpuštěných těžkých kovů a oxidu křemičitého. Této fázi tvorby minerálu se říká hydrotermální. Velká část ložisek barevných kovů vhodných k těžbě se váže právě k tomuto typu tvorby minerálů. Hydrotermálního původu jsou například známá německá ložiska v horním Harzu, v oblasti Siegerlandu a v saské části Krušných hor. U nás jsou to například ložiska příbramská. Většina pěkně vyvinutých a pro sběratele zajímavých krystalů je hydrotermálního původu.
Další články:
Tvorové z hlubin moří a oceánů.
Jak vzniká včelí med zahuštěním nasbírané sladiny.
Kryštofovo Údolí kde najdeme unikátní vesnický orloj.
Mumie Vladimíra Iljiče Lenina je vystavena na Rudém náměstí v Moskvě.
Kalina tušalaj je sucho- a teplomilná.
Velká sfinga stojí na pyramidovém poli v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Starověká civilizace v údolí Indu vznikla na území dnešního Pákistánu.
Ostrovy ve Středozemním moři jsou domovem mnoha druhů rostlin i živočichů.
Kostel svatého Martina ve zdi byl první chrám, ve kterém se přijímlo pod obojí.
Zahrady pod Pražským hradem byly vybudovány ve svahu.
Minerály magmatického původu vznikají při ochlazování taveniny při jejím vystupování na zemský povrch.