Datování keramiky
Šňůrová keramika z okolí obce Velké Přílepy. Obrázek: Wikipedia, autor: Zde.
Datování keramiky je jednou z archeology často používaných metod pro zjišťování stáří nálezu.
Kousky keramiky jsou pravděpodobně nejčastějšími artefakty, které mají archeologové k dispozici. V průběhu času keramiky plynule absorbuje radioaktivní částice. Při zahřátí na teplotu nad 500 °C se tyto radioaktivní částice uvolňují ve formě světelné energie nazývané termoluminiscence. Ke zjištění, kdy byl daný kousek keramiky vypálen, musí archeologové nalezený vzorek znovu zahřát, aby bylo možné změřit množství uvolněné energie, která je poté pomocí složitého vzorce přepočítána na časový údaj.
Pomocí tohoto postupu lze určit stáří nalezených úlomků keramiky až do 80 000 let.
Další články:
V 10. století založený Břevnovský klášter stojí v našem hlavním městě Praze.
Vodní ptáci tučňáci vypadají elegantně, budí dojem, jako by byli oblečeni ve fraku.
Na břehu Ohře stojí klášter sester premonstrátek Doksany v místech dávného brodu.
Venezuelský vodopád Salto Angel se řítí do hloubky více než 978 metrů.
Asi 40 kilogramů vážící tučňák císařský obývá antarktické vody.
Pražský klášter svaté Anežky České sahá svými kořeny do roku 1234.
Bíle kvetoucí leknín bílý je vytrvalá vodní rostlina.
Z Číny pocházející morušovník bílý dorůstá výšky 8 až 16 metrů.
Antarktický tučňák patagonský se živí především rybami.
Vodní pták pelikán bílý se živí těměř výhradně rybami.
Hejnové ryby lovící tučňák brýlový obývá pobřeží a vody na jihu Afriky.
Polocizopasně žijící jmelí bílé roste v korunách jehličnanů i listnatých stromů.
Datování keramiky pomocí zahřátí na vysokou teplotu umožňuje určit stáří až do 80 000 let.