Kapr koi
Japonští okrasní kapří koi jsou skutečnými uměleckými skvosty. Jejich tělo pokrývají šupiny v nejrozmanitějších barevných kombinacích a jen těžko uvěříme, že to jsou potomci obyčejných "konzumních" kaprů. Jako drahokamy zdobí umělá jezírka chovatelů a na aukcích se jejich ceny mohou vyšplhat do statisícových částek.
Sedm různě zbarvených kaprů koi.
Nadšení Japonců pro kapry koi má své kořeny v dávné historii. Kapr jako dárek ke zvláštním příležitostem má ve východní Asii staletou tradici. Již Konfucius prý daroval kapra při narození syna a tento zvyk se uchoval i po následující staletí, stejně jako zdobení domů praporky se symbolem kaprů koi u příležitosti "svátku synů".
Historii současného chovu kaprů koi v Japonsku však můžeme podrobně sledovat teprve od devatenáctého století. Tehdy začali rolníci na ostrově Honšú, v horské oblasti Niigata, známé do té doby pouze pěstováním rýže, vybírat z opulace běžných šedomodrých kaprů takové exempláře, které se odlišovaly výraznými bílými, černými, žlutými nebo červenými skvrnami. Dalším křížením vznikaly stále nové variace, které se časem ustálily do dnešních základních typů. Oblast Niigata si své výsadní postavení v chovu okrasných kaprů uchovala dodnes.
Vypěstování kvalitních jedinců vyžaduje dlouhodobé zkušenosti, odborné znalosti a také trpělivost. Jedna kapří samička má zhruba čtyři sta až pět set tisíc jiker. Po výtěru se asi osmdesát procent z nich vyvine v drobný plůdek.
Jakmile dosáhne velikosti dětského ukazováčku, procházejí první probírkou. Statisíce drobných rybiček musí pěstitel postupně nabrat do malé modré misky a pečlivě prohlédnout. Slibné exempláře uchová pro další výběr, ostatní putují do volné vody, kde už na svůj pravidelný příděl čekají hejna volavek a racků. Celá procedura se po jednom až dvou měsících opakuje a potom znovu a znovu, celkem asi dvacetkrát. Nakonec zůstává z původního statisícového hejna pět až šest nejkvalitnějších jedinců, kteří mají šanci stát se obdivovanými šampiony.
Do Evropy se první kapr koi dostal údajně před devadesáti lety jako dar japonského císaře pro německého císaře Fridricha Viléma II. Další zprávy o osudu vzácného daru chybějí. Skutečná sběratelská horečka propukla v Evropě o několik desítekc let později. V sedmdesátých letech začali krásu kaprů koi objevovat britští chovatelé a nadšení pro ně brzy přeskočilo i na kontinent.
Typy kaprů koi
Podle typů zbarvení se kapři koi dělí na třináct, někdy až na osmnáct základních typů a více než stovku odvozených variant. Téměř všechny mají své jméno podle květin, ptáků nebo určitých krajinných útvarů.
Pro chovatele vychází v Japonsku i speciální časopis, plný fotografií kapřích šampionů a informací o chovatelských potřebách a krmivu. Krmení je důležité, neboť na něm závisí i správné a syté vybarvení kaprů. Vedle přikrmování obilninovými přípravky a housenkami bource morušového musí mít kapr i přirozenou rybniční směs měkkýšů, červů a sedimentu s rostlinnými zbytky.
Každoročním vrcholem sezony je pro japonské chovatele lednová soutěž v Tokiu, na níž se - často za účasti císaře - prezentuje zhruba pět tisíc vybraných šampionů. Poháry z této přehlídky patří k nejcennějším trofejím každého chovatele. Snímky nejkrásnějších kaprů koi pak mohou zdobit přední stránky různých časopisů.
Také fotografická prezentace kaprů koi má svá ustálená pravidla. Fotografuje se vždy při pohledu shora a kapr musí být umístěn ve speciální modré vaničce, která dá vyniknout jeho barevným kvalitám.
Zdravotní stav kaprů koi
Evropští chovatelé zacházejí se svými rybími krasavci jako s domácími mazlíčky. Krmí je z ruky, kochají se jimi a občas si s nimi třeba zaplavou v umělém jezírku. Japoncům je podobný přístup stejně cizí jako představa, že by se svým kaprem měli jít k lékaři, nebo ho dokonce nechali operovat.
V Evropě však již někteří zvěrolékaři využili chovatelské vlny a specializovali se na novou klientelu.
Transport vybraných exemplářů z Japonska k evropským chovatelům musí probíhat co nejšetrněji a pokud možno rychle. K přepravě slouží vaky z umělé hmoty naplněné vodou. Dovnitř se vpustí vždy jeden kapr, voda se nasytí kyslíkem z připravené bomby a zavázaný vak se opatrně vloží do vystlaného kartonu. V takto upravené přepravce vydrží kapři bez větších problémů třicet hodin, tedy dostatečně dlouho, aby zvládli leteckou přepravu do Frankfurtu, Londýna nebo Amsterdamu a rozvoz k jednotlivým západoevropským chovatelům.
U nich končí jejich putování a začíná nový život. Stanou se pýchou nového majitele a hýčkanou ozdobou jeho okrasné zahrady. Pokud se o ně jejich majitel bude dobře starat, mají šanci, že se ve zdraví dožijí padesáti i více let.
Další články:
Ostrov Bornholm omývají vlny Baltského moře.
Umělé osvětlení ocení člověk, až když ho nemá. Prodělává nepřetržitý vývoj.
Timbuktu je město, které bylo zahaleno mlhou tajemství.
Česnek je odedávna oblíben především v kuchyních států Středomoří.
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Hravé chobotnice byly vždy pokládány za geniální bezobratlé.
Jak chovat doma morče a jaké má toto zvířátko potřeby.
Želva matamata je známa především svým velice pohyblivým krkem.
Cvičení ve vodě se začíná prosazovat.
Jak chovat kanáry a čemu věnovat pozornost.
Kapr koi je ozdobný druh kapra vyšlechtěný z jeho divoké formy, který se chová pro dekorativní účely v zahradních jezírkách či bazéncích.