Kosatky
Kosatky vždy patřily k nejobávanějším tvorům světových moří. Poslední výzkumy ukazují, že tito kytovci mají uvnitř vlastní komunity bohatý sociální život a harmonické vztahy.
Kosatka dravá je všestranný predátor stojící na vrcholu mořského potravního řetězce, požírá ryby, želvy, tuleně, ptáky, žraloky i jiné kytovce.
Kosatka dravá (Orcinus orca) má svůj domov jak v teplých rovníkových mořích, tek v ledových vodách okolo obou pólů. Je všudypřítomným, přesto poměrně vzácným obyvatelem všech světových oceánů. Kosatka je nadána neuvěřitelnou silou a neváhá ji použít. Při lovu si často počíná velmi brutálně. Dovede napadnout a usmrtit plejtváka obrovského jen proto, aby mohla z jeho těla vyrvat a pozřít měkké části úst a jazyk. Nejnebezpečnějšího zástupce žraloků - žraloka lidožravého - zkonzumuje stejně snadno jako člověk sardinku.
Přesto jsou kosatky ve vzájemných vztazích něžné, hravé a starostlivé. Tajemství harmonického soužití vyřešily již v době, kdy se člověk teprve rozhodoval, zda má začít chodit vzpřímeně. Jsou proslulé svou dravostí, přesto není známo, že by usmrtily člověka. jejich společenská struktura je v živočišné říši ojedinělá. Všichni potomci zůstávají celý život u matky, která je středem rodiny.
Jedno takové matriarchální společenství sleduje psycholog Paul Spong, který se výzkumu kosatek ve vodách Britské Kolumbie věnuje více než třice let. Zná nejen každou jednotlivou kosatku, ale navíc i jejich vzájemné rodinné vztahy. V roce 1995 byla dcera tehdy čtyřiapadesátileté "matky rodu" poraněna motorovým člunem. Její čtyřicetiletý bratr zřejmě utrpěl šok a jako zběsilý plaval k pobřeží ostrova. Tam zůstal skoro hodinu, hlasitě křičel a úzkostlivě se převaloval na pláži. Později se sice vrátil do moře, ale viditelně chřadl. V prosinci 1996 byl už zcela vyhublý a napřesrok se do okolí Vancouver Island s ostatními členy rodu nevrátil. Podobných příhod má Paul Spong dlouhou řadu. Vidí do celé kosatčí domácnosti a ví o jejich životě bezmála vše.
Souboje o samičku jsou u kosatek stejně neznámé, jako soupeření o pozice nebo střety o revíry či potravu. Kosatky se naučily spolu vycházet a kontrolovat své fyzické síly. Vyvinuly metody nenásilného řešení sociálních problémů při spojení individuální svobody a vzájemné podpory. Mají výbornou komunikaci a vzájemně se nedráždí. Jejich sociální systém funguje a mohl by být vzorem pro lidské společenství, míní psycholog Spong. Přesto se zdráhá mluvit v souvislosti s kosatkami o inteligenci.
Špatná pověst kosatek
Kosatky mají odedávna u lidí špatnou pověst. Římský historik Plinius starší o nich psal jako o "ohromné mase s nebezpečnými zuby" a ještě v šedesátých letech dvacátého století byl tento největší zástupce čeledi delfínovitých na listině amerického námořnictva zařazen do nejvyšší třídy nebezpečnosti. Po celém světě byly kosatky pronásledovány a hubeny jako ztělesnění zla. V roce 1956 požádala islandská vláda americké letectvo o pomoc proti kosatkám, které vinila z úbytku ryb v lovištích. Američané ochotně zasáhli. Stovky kytovců byly zmasakrovány kulometety, raketami a minami. V roce 1964 sloužily kosatky jako cíl palubních kulometů při cvičení amerických válečných letounů.
Skutečných znalostí o životě kosatek, které se staly cílem hromadného vybíjení, bylo jen poskrovnu. Snad jen barvitá líčení očitých svědků krvavých honů kosatek na tuleně, delfíny a velké kytovce. Teprve v roce 1964 mohli biologové sledovat zblízka samici kosatky, která byla po harpunování odvlečena do akvária ve Vancouveru. S údivem zjistili, že zajaté zvíře se navzdory četným poraněním chová velmi mírně. Když po osmdesáti sedmi dnech zajetí samice (pojmenovaná Molly Dick) uhynula, poprvé se v tisku objevily pozitivní zprávy o tomto živočišném druhu.
Zájem veřejnosti o Molly způsobil, že se najednou každý zábavní park snažil předvádět atrakci s kosatkami. Do roku 1973 jich bylo v okolí Vancouver Islandu pochytáno asi 262, z toho bylo třiapadesát odvezeno do betonových nádrží s chlorovanou vodou, sotva větších, než bylo zvíře samo. Většina kosatek, pro něž již pouhé odloučení od rodiny znamená krajní stesovou situaci, po krátké době uhynula.
Výzkum kosatek
Někdy v tomto období nastoupil psycholog Paul Spong na vancouverskou univerzitu a jeho úkolem se stal výzkum neurofyziologie zajatých kosatek. Nejprve se věnoval jejich zrakovým schopnostem. Samice Skana při pokusech ochotně spolupracovala. Podle zjištěných výsledků mají kosatky nad vodou stejně ostrý zrak jako kočky. Po dvou měsících náhle klesla kvóta úspěšnosti až k nule. Jako vysvětlení se nabízel jediný závěr. Kosatku přestaly pokusy bavit a úmyslně dělala chyby. Při jiném pokusu pouštěl Spong samci Hyakovi do bazénu hudbu. Hyak si zvlášť oblíbil klasiku a při tónech Beethovenova houslového koncertu D dur pohyboval tělem do taktu a prsními ploutvemi udával rytmus, krátce řečeno tančil v bazénu.
Spong začal bojovat proti odchytu kosatek a jejich využívání v showbyznysu. Současně systematicky zkoumal populace kosatek žijích kolem ostrova Vancouver. Podmořskými mikrofony odposlouchává hlasy severní skupiny, čítající asi dvě stě kosatek v šestnácti rodinách. V dřevěném domku na Hanson Islandu se ozývá široká škála nejrůznějších zvuků, od jemných sopránů a altů až k fortissimu připomínajícímu vlčí vytí, chrochtání prasat nebo rozběsněného bernardýna. Někdy to vypadá, jako když skřípou zrezavělé dveře, jindy zase jako by obr přejížděl palcem po obřím nafukovacím balonku. Spong už dokáže rozeznat rodiny A, G a R podle jejich dialektu a ví, zda jejich členové právě loví, nebo podřimují, jestli jsou klidní, nebo rozrušení. Otázku, co přesně si říkají, zatím zodpovědět nedovede. Různorodost signálů je natolik rozsáhlá, že by stačila i na předávání komplexních informací. Těžko však lze říci, zda tomu tak skutečně je. Jistá je pouze fyzikální podstata signálů. Mají hlasitost 125 decibelů, tedy jako hlas trubky z bezprostřední blízkosti, a jsou slyšet na vzdálenost deseti kilometrů. Trvají většinou jen dvě sekundy a jsou složeny z tisíců velmi krátkých impulzů. Příbuzné rodiny mají stejný repertoár zvuků, obsahující podle jednotlivých skupin až sedmnáct základních "hlásek". Jejich skladba není vrozená, ale předává se v jednotlivých rodinách. Jazyk příchozích se od domácích liší nejméně tak jako dva různé jazyky.
V zajetí kosatky mlčí. Možná proto, že umístěním v betonovém bazénu utrpí psychickou újmu, jak se domnívá Spong. Možná je důvodem i ozvěna silného signálu v nepatrném prostoru. Zachycené zvuky někdy prozrazují emoce sledovaných zvířat. V prosinci 1990 se při poslechu rodiny A9 náhle ozvaly v noci dosud zcela neznámé zvuky. Bylo jasné, že se něco stalo. Po rozednění viděl Spong oba samce poprvé bez matky. Byli jako bez sebe a divoce kroužili kolem ostrova. O týden později moře vyplavilo trup matky-kosatky na břeh. Projevy emocí nejsou u kosatek ničím neobvyklým. Při uhynutí partnera odmítá jeho druh delší dobu potravu.
Proč se vlastně kosatky nemstí člověku, který jim už napáchal tolik zlého? Podle Sponga neměly nikdy žádného vážného nepřítele a nebezpečí jménem člověk si ještě nestačily pořádně uvědomit. Je možná jen otázkou času, kdy se tak stane.
Další články:
Palmyra leží v pouštní oáze více než dvě stě kilometrů severovýchodním směrem od Damašku.
Timbuktu je město, které bylo zahaleno mlhou tajemství.
Injekční stříkačka se začala v praxi používat před sto lety.
Moby Dick dokázal potopit velrybářskou loď.
Monument Valley je někdy považován za osmý div světa.
Pomerančový džus se může chutí lišit.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Jak chovat doma morče a jaké má toto zvířátko potřeby.
Pštros dvouprstý obývá především savany a polopouštní oblasti Afriky.
Wakeboarding je vodní sport.
Kosatky jsou všestrannými predátory stojícími na vrcholu mořského potravního řetězce. Jsou nadány neuvěřitelnou silou a používají ji.