Pštros dvouprstý
Největší žijící pták na světě, poutník polopouští, který dokáže běžet rychlostí až sedmdesát kilometrů v hodině, váží čtvrt tuny a svými kopanci může být nebezpečný i velkým šelmám, to je pštros dvouprstý, starším názvem pštros africký.
Pštros dvouprstý je zvláštní svým vzhledem, dlouhým krkem a nohama a schopností dosáhnout při běhu rychlosti až 70 km/h.
Pštrosové mají všeho nad míru. Vysoký růst - samci na výšku měří až dva a půl metru. Velkou hmotnost - největší mezi ptáky. Mají nesmírnou sílu v nohách a jsou také vynikající běžci, i když létat neumějí. Dokážou běžet rychlostí padesát až sedmdesát kilometrů v hodině, dělají přitom tři a půl metru dlouhé skoky a jsou to běžci velmi vytrvalí, doslova na dlouhé tratě.
A protože u rychlých běžců je plocha, která přichází do styku s podkladem, co nejmenší, mají pštrosi jen dva prsty. Odtud název dvouprstý, dřívější přívlastek africký dostal pštros podle místa původu.
Vysoký vzrůst mu umožňuje vidět do dálky a už zdaleka zpozorovat nepřítele. K tomu mu slouží i vynikající sluch a zrak. A tak se těmto ptačím obrům někdy také říká strážci savan. Obrovské oči jsou k pobytu v polopouštních podmínkách dobře přizpůsobeny. Chrání je dlouhé, husté řasy a zatažitelná blána. Také sluch má pštros vynikající.
Pštros dvouprstý obývá především savany a polopouštní oblasti Afriky, kde roste poměrně krátká tráva. Nemá rád porosty vyšší než jeden metr, husté keře ani stromy. Protože žije ve velmi horkém prostředí, je nejaktivnější časně ráno a pozdě večer. Ani v prudkém poledním žáru se však před sluncem neschovává. Nemá většinou ani kam. V takovém případě jeho tělesná teplota vzroste zhruba o 4,2 stupně Celsia a tak redukuje ztrátu vody vypařováním. Pštros nezávisí plně ani na vodě, tekutiny získává do značné míry ze sukulentních dužnatých rostlin.
Hlavní starostí pštrosa je, aby nalezl dostatek potravy. Za den jí spotřebuje zhruba tři a půl kilogramu. Nejraději má semena, ovoce a dokonce i květy, ale dá si i hmyz - brouky, saranče a nepohrdne ani ještěrkami a ptačími mláďaty.
Pštrosi jsou společenská zvířata. Početnost a struktura stáda závisí na konkrétním místě a podmínkách, obvykle to bývá pět až deset pštrosů, i když ani jednotlivci nejsou výjimkou. Mladí pštrosi tvoří daleko početnější, někdy až stočlenná, seskupení. Jejich struktura je velice neformální a jakýkoli pštros se k takové skupině může volně připojit.
Námluvy a hnízdění pštrosů
V dávné minulosti byli pštrosi ptáci monogamní. Dnes vytvářejí naopak polygamní hnízdní skupiny, v nichž je vždy samec, který hájí své území o rozloze zhruba dva až patnáct kilometrů čtverečních, jedna hlavní samice a několik samic vedlejších. V dobách, kdy byli pštrosí samci pro krásná pera vybíjeni, příroda zřejmě sama zapůsobila v zájmu zachování rodu a místo monogamie přišla ke slovu polygamie.
V období námluv samec natřásá a roztahuje křídla, zvedá ocas a provádí svatební tanec. Přitom vydává impozantní zvuky, které připomínají řev lva. Přitahuje tak pozornost svých družek a odhání jiné samce.
V centru svého teritoria vyhrabe mělké, asi třicet centimetrů hluboké, hnízdo, které má metr v průměru, a do něj hlavní samice naklade postupně vejce. Jedno každý den. Také vedlejší samice kladou vejce do tohoto hnízda. Samy je nevysedí. Pokud je vajec mnoho, jsou to právě vejce vedlejších samic, která jsou odstrčena. Hlavní samice svá vejce pozná a umisťuje je do středu hnízda. To někdy vejci doslova přetéká. Může jich být i šedesát či sedmdesát, ale přitom pštros je schopen sedět jen na dvaceti, maximálně pětadvaceti vejcích. Odhaduje se, že je vysezeno jen asi deset procent z celkového počtu nakladených vajec. Hnízdo pak pštros ochraňuje celých čtyřicet dnů. Ve dnech na vejcích sedí nenápadně zbarvená samice, v noci její partner. Malí pštrosi, přestože vejce jsou kladena postupně, se líhnou všichni téměř současně během osmačtyřiceti hodin. Zpočátku nejsou mláďata schopna ani zvednout hlavu. Během prvních čtyřiadvaceti hodin nic nejedí. Teprve po osmačtyřiceti hodinách jsou mláďata schopna následovat své rodiče. Mladí pštrosi pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech. V přírodě se pštrosi dožívají třiceti až čtyřiceti let. Pštros dvouprstý dnes nežije už jen v Africe, ale také v Austrálii, kam byl z Afriky dovezen a uměle vysazen.
Pštrosí pera
Už ve starověkém Egyptě byla pštrosí pera velmi žádaná a ceněná. Faraonové a kněží je používali k psaní posvátných znaků a zdobily se jimi egyptské chrámy.
V antickém Řecku byla pštrosí pera symbolem bohatství a vysokého postavení. Později se černobílá nadýchaná pera používala jako chocholy na přilby králů a rytířů. Pštrosi byli loveni především pro tuto ozdobu, ale vyhubení jim v této době ještě nehrozilo. Situace se změnila, když zasáhla móda. Bohaté Američanky i Evropanky toužily po pštrosích perech, které zdobily nejen klobouky, ale i oděvy. Tato móda se šířila po celém světě do nejrůznějších zemí a postupně pronikala i mezi ženy středních společenských vrstev. Do Evropy a Ameriky se začaly dovážet doslova tuny pštrosích per. To vše vyvrcholilo v devatenáctém století.
Pštrosů začalo silně ubývat. V jejich případě však zasáhli včas ochranáři přírody. Módu změnit nedokázali a ani se o to nepokoušeli, ale místo zabíjení pštrosů pro pera začali tyto velké ptáky chovat na farmách v jižní Africe. Pštrosy tam nezabíjeli, ale postupně jim vytrhávali vždy jen několik per.
V roce 1865 žilo v jižní Africe pouze 80 krotkých pštrosů. O deset let později už dvacet tisíc. A za dalších deset let už dvě stě tisíc. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století dosáhl počet těchto ptáků chovaných na farmách už sedmi set tisíc. Do Evropy se ročně dováželo 500 tun pštrosího peří. Pak se móda změnila a farmy na chov pštrosů postupně zanikaly a pštrosi se opět směli střílet.
Místo chovu pro pera se pštrosové používají jako hlídači ovčích stád. Jak už bylo řečeno, pštros dvouprstý je velmi silný pták, a je-li ohrožen, je i útočný. Pase se spolu s ovcemi, a když se objeví nebezpečí, pštros je nejen zpozoruje, ale okamžitě i útočí. Kopnutím silné nohy dokáže zahnat i velkou šelmu, a pokud jde o lidi, přesně rozezná domácí od cizích.
Další články:
Palmyra leží v pouštní oáze více než dvě stě kilometrů severovýchodním směrem od Damašku.
Jak zemřel Ötzi, muž z ledovce.
Timbuktu je město, které bylo zahaleno mlhou tajemství.
Moby Dick dokázal potopit velrybářskou loď.
Kapr koi má své kořeny v dávné historii.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Hlíva ústřičná je rozšířená po celém světě.
Monument Valley je někdy považován za osmý div světa.
Jak chovat doma morče a jaké má toto zvířátko potřeby.
Vidění pod vodou u národů v oblasti moří jihovýchodní Asi.
Pštros dvouprstý v přírodě žije v savanách a Sahelu Afriky, severně i jižně od zóny rovníkových pralesů.