Bizon se vrací
Před dvěma staletími byli bizoni vládci severoamerických prérií. Před sto lety byli téměř vyhubeni. Nyní je rančeři považují za perspektivní chovná zvířata.
Kráva a tele bizona amerického stojí na pastvině.
Kdo se chce od Charlese Rychlého koně, medicinmana a historika dakotského kmene Oglala, dozvědět něco o historii kmene, musí si na to udělat čas, protože dějiny jeho lidu vydají na mnoho šálků čaje. Nevypráví jen o příbězích lidí, ale také bizonů. V začouzené dílně v Rapid City v Jižní Dakotě se zabývá svými rukodělnými uměleckými výrobky a přemýšlením o starých časech slávy svého kmene.
"Mladí už nechtějí poslouchat staré příběhy," říká třiapadesátiletý Indián, jehož děd byl pohřben na bojišti ve Wounded Knee v horách Black Hills. "Jen nad tím mávnou rukou." Charles Rychlý kůň je jedním z posledních, kteří ještě dovedou tančit bizoní tanec a je si vědom významu tohoto impozantního zvířete.
"Představuje sílu a obětavost," říká. Podle tradovaných mýtů to byl právě bizon, který se obětoval Indiánům a poskytl jim své maso. "Ale přesto, když mladí spatří bizona, mají náhle zvláštní pocit a nevědí proč." Zeptejte se na příčinu Charlese Rychlého koně a on vám odpoví stejně jako kdysi jeho předci: "Bizon je součástí naší rodiny."
Bizon je bratrem prérijních Indiánů, o němž se mělo za to, že již vymizel, ale který se opět vrací. Ještě před třiceti lety by na to, že přežije, nevsadil nikdo ani cent. Lidé se domnívali, že už je prakticky vyhuben.
Před příchodem Evropanů obývalo prérie 60 milionů těchto zvířat. Očití svědci tvrdili, že když se bizoní stádo rozběhlo, trvalo celé hodiny, než zmizelo z očí. "Roviny celé ztmněly touhto pohyblivou záplavou," vyprávěli užaslí cestovatelé Lewis a Clark poté, co se na White River v Jižní Dakotě setkali s jedním obrovským stádem.
Pak ale prérie proťala transkontinentální železnice a přinesla bizonům smrt. Zvířata byla hromadně střílena a nakonec byli bizoni loveni jen kvůli kůžím a jazyku, který byl považován za pochoutku, kdežto vše ostatní bylo ponecháno svému osudu.
Až do roku 1876 mělo toto vybíjení bizonů požehnání amerických politiků. Byla to doba, kdy armáda za použití síly zahnala Indiány do rezervací. Jeden z poslanců texaského Kongresu tehdy prohlásil: "Pokud chceme Indiány civilizovat a zajistit mír, pak je lépe, když nezůstane naživu ani jeden bizon." Smrtí bizonů byl odpor Indiánů skutečně zlomen. Rok 1889 přežilo jen asi tisíc těchto zvířat.
Dnes bizoni pádí opět prérií, i když v nesrovnatelně menších stádech. Za svůj návrat vděčí hrstce romantických rančerů, zoologické zahradě v newyorském Bronxu a Yellowstonském národním parku. Ve volné přírodě a na farmách opět žije asi 200 000 bizonů. Národní sdružení pro bizony vykazuje menší stáda těchto zvířat od Kanady až po Mexiko, od New Yorku po Kalifornii, ba dokonce i na Aljašce a Havajských ostrovech. Bizon začíná prožívat nové období prosperity.
Rančer Duane Lammers je jedním z těch, kdo stoprocentně sázejí na bizona. Obvykle chovaný skot z jeho Ranče 777 úplně zmizel. Místo něho se zde nyní pase na tři tisíce bizoních krav a býků. Je to působivý obraz - mohutná tmavohnědá zvířata, doširoka rozklenutá obloha, zvlněná pahorkatina Jižní Dakoty a v pozadí temně modrý rozeklaný hřeben Black Hills. Není divu, že právě na Ranči 777 natočil Kevin Costner svůj westernový epos Tanec s vlky.
Duane Lammers dlouhou dobu váhal, než vyměnil krávy za bizony. Teď, po šesti letech práce, se pohodlně usadí do svého terénního automobilu, hledí na poklidně se popásající stádo bizonů a s úlevou si oddychne: "Vyplatilo se to." Už předtím byl úspěšným chovatelem skotu. Jeho otec měl ranč a jeho tchán také. Duane studoval zemědělství a chovatelství. Celý jeho život se točil kolem hovězího dobytka, ale skutečně fascinován byl bizony.
"Zpočátku jsme si mysleli, že bychom mohli chovat zároveň domácí skot i bizony, ale už po roce nám bylo jasné, že se skotu vzdáme." Bizoni prokázali své přednosti - ekonomické i ekologické.
Ochránce životního prostředí vždy potěší, když se začne mluvit o bizonech. Na rozdíl od běžného skotu nevypasou už i tak zdevastovaný travní pokryv prérie až do samých kořínků, a tím pádem odtud nevyženou hmyz a ptáky. Ostrá kopyta bizonů rozruší tvrdou zemi, do které pak může hlouběji pronikat dešťová voda, a znovu zde zapouštějí kořínky původní prérijní traviny.
Duane Lammers hledí s obdivem na téměř tunu vážícího býka, který se zvědavě blíží k jeho terénnímu automobilu. Zvíře nejeví strach. Stěží si lze představit, že tento kolos může v plném trysku dosáhnout rychlost padesát kilometrů za hodinu.
Zatímco domácí skot trpí následky svého přešlechťování, je bizon i dnes stále stejný, jak ho příroda vytvořila již na počátku čtvrtohor, v pleistocénu. Jeho instinkty jsou dodnes nedotčeny, stejně jako stavba těla. "Bizoni mi poskytli velkou zkušenost. Dříve jsem napjatě sledoval předpovědi počasí. Pokud hlásili sněhovou vichřici, zahnali jsme skot do přístřešků. Pozor jsme museli dávat především na březí krávy. Dost často zmrzlo právě narozené tele." Naproti tomu bizoní samice se za sněhových bouří netelí. Telata přivádějí na svět teprve, až když bouře skončí.
Bizoni, kteří musejí přežívat kruté zimy bohaté na sníh, si dokáží poradit. Zatímto domácímu skotu za třeskutých mrazů zamrzají nozdry a mohou se tak udusit, je bizon vybaven systémem, který mu umožňuje mrazu čelit. Díky svému mocně vyvinutému zádovému svalstvu a mohutné hlavě může odhrnovat sníh jako sněžná fréza a dostat se tak k potravě skryté pod sněhem.
Právě to činí bizona pro chovatele tak zajímavým. Nemusí se o tato zvířata nákladně starat. Méně je napadají paraziti a postihují namoci. Dožijí se také delšího věku než skot. Žijí i čtyřicet let a mohou tak na svět přivést mnohem více potomstva.
Pro mnoho bývalých kovbojů, kteří se teď starají o bizony, je to, jako by se ocitli v jiném světě. Skot vyžaduje daleko více práce, bizoni tolik pěče nepotřebují, stále jsou to divoká zvířata.
Také spotřebitelé objevují bizony. Bizoní maso je libovější než hovězí a prosazuje se na jídelních lístcích stále většího počtu restaurací.
Oklikou se bizoni vrací zpět k Indiánům. Dvacet osm kmenů vytvořilo mezikmenové družstvo Intertribal Bison Cooperative s cílem chovat bizony a začlenit je zpěd do své kultury.
tyřiadvacetiletý Marc Roubideaux, Sioux z kmena Lakota, dodnes žasne nad tím, že právě v tomto družstvu pracují Indiáni s takovým zaujetím. "obvykle se kmeny mezi sebou škorpí kvůli každé maličkosti. Ale když jde o bizony, jsme všichni zajedno."
S návratem bizona se podle jeho názoru vrací i naděje, která klíčí v každodenním životě rezervací. Bizon má sílu znovu sjednotit prérijní Indiány.
Zdroj: Focus, Mnichov
Další články:
Zázvor v kuchyni přijde vhod v podzimních plískanicích.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Kočičí chování a řeč těla kterou vyjadřuje své pocity.
Domácí zázvorový sirup přelijeme do lahve.
Kostel svatého Jakuba Většího Praha patřil františkánům.
Pět smyslů člověka je prostředníkem mezi světem a mozkem.
Největší zvíře na planetě Zemi jsou velryby.
Ostrov Mauricius leží uprostřed Indického oceánu.
Létající postavy z bájí a mýtů se vznesly vstříc oblakům.
Vrtbovská zahrada Praha se nachází v české metropoli Praze.
Bizon se vrací na severoamerické prérie, ze kterých zmizel na koncu devatenáctého století.