Pět smyslů člověka
Pět smyslů je pro člověka prostředníkem mezi světem a mozkem. Mozku však informace nejen dodávají, nýbrž provádějí zároveň i jejich selekci.
Oko je orgán zraku, jednoho z pěti smyslů člověka.
Zrak:
V procesu vidění hraje klíčovou roli sítnice, na které se promítá obraz světa, který nás obklopuje. Jen malou část receptorů sítnice - asi šest milionů - tvoří čípky, které umožňují barevné vidění, zatímco převážná část - tyčinky - vidění noční. Je zajímavé, že po hodině strávené v temnotě se citlivost tyčinek zvyšuje 75 000krát.
Sítnici ovšem nehodnotíme pouze z hlediska její citlivosti, ale také tím, kolik informací vyloučí. Každou vteřinu na ni dopadají miliardy fotonů, z nichž by teoreticky mohla zaznamenat každý. To by však vyžadovalo asi sto megabytů, což zdaleka přesahuje kapacitu zrakového nervu. Proto musí být veškeré informace ihned vytříděny. Aby se tohoto úkolu zhostila a zároveň uchovala pro mozek dostatek informací, musí sítnice oddělit potřebné informace od nepodstatných.
Sítnice směšuje signály od všech fotoreceptorů do průměrného signálu, který zesiluje a vysílá zrakovým nervem do mozku. Vidění však není pasivní, jako je tomu u fotoaparátu, nýbrž představuje složitý proces rekonstrukce. Svou podstatou je tvůrčí.
Sluch:
Zrak je, co se týče citlivosti, zastíněn sluchovým ústrojím, které je zázrakem miniaturizace. Úkolem zevního ucha je přivádět zvukové vlny k bubínku. Jsou to vibrace molekul vzduchu, které se vyznačují amplitudou a frekvancí.
Amplituda určuje hlasitost a měří se v decibelech: šepot představuje asi třicet decibelů, normální hovor šedesát, výkřik devadesát a hluk produkovaný proudovým letadlem či rockovou kapelou sto třicet.
Frekvence určuje výšku zvuku: čím větší je počet vln za vteřinu, tím je zvuk vyšší. Slyšet můžeme frekvence od deseti do patnácti tisíc cyklů za vteřinu a mladí lidé až dvacet tisíc. Netopýři a někteří hlodavci mohou zaznamenat až 115 tisíc cyklů za vteřinu. Naše sluchové ústrojí pracuje nejlépe při středních frekvencích, kdy zaznamenává řeč.
Citlivost sluchu je zvlášť pozoruhodná, uvědomíme-li si, že sluchový nerv obsahuje asi 28 tisíc neuronů, kdežto zrakový pouze milion.
Chuť:
Nejjednodušším smyslem člověka je chuť. Jako základní chutě rozeznáváme sladkou, slanou, kyselou a hořkou. Chuťovými receptory jsou chuťové pohárky na jazyku. Na jeho špičce jsou receptorové buňky, které rozeznávají sladkou chuť, u kořene zaznamenávají hořkou chuť, na předních stranách jazyka slanou a na zadních kyselou.
Chuť se vyvinula jako varovný systém, nikoli k tomu, aby umožnila chuťové požitky. Není proto překvapující, že jsme citlivější na potenciálně nebezpečné chutě - obvykle hořkou. Hořká chuť může být vnímána v koncentraci jedna ku dvěma milionům, zatímco sladká v koncentraci jedna ku dvěma stům.
Někteří lidé mají až deset tisíc chťových pohárků, kdežto jiní třeba jen pět set. Chuťové pohárky mají krátkou životnost - novými jsou nahrazovány během přibližně deseti dní.
Čich:
Čich jako jediný ze všech smyslů umožňuje nejpřímější kontakt s vnějším prostředím. S každým nádechem přicházejí do fyzického kontaktu s čichovými buňkami mikroskopické částečky vnějšího světa, čímž vznikají předpoklady pro jejich chemickou analýzu.
Čichové ústrojí je uloženo v horní části ústní dutiny. Jeho receptory jsou soustředěny ve dvou ploškách o velikosti dva a půl centimetru čtverečního. Obsahují po pěti milionech čichových buněk.
Spolu s hmatem je čich naším nejstarším smyslem. Všichni živočichové, od jednobuněčných organismů až po lidské bytosti, mohou vnímat chemické látky. Původ čichu leží v minulosti, vzdálené od nás několik miliard let, kdy se první bakterie naučily tíhnout k potravě a vzdalovat se od toxinů. Odhaduje se, že na vzniku chuťových receptorů se podílí až tisíc genů, ve srovnání se třemi geny, které určují naše barevné vidění.
Čich hrál stěžejní úlohu v přežití primátů a posléze lidí. Umožňoval jim nalézt potravu a partnery a rovněž se vyhnout jedům a dravcům. Nakonec pozbyl značně na významu. Dnes asi čtyři miliony Američanů trpí úplnou ztrátou čichu - anosmií - která může být genetického původu nebo může být způsobena úderem do hlavy, infekcí a dalšími vlivy.
Lidé jsou schopni rozeznat asi deset tisíc různých vůní a pachů, avšak ve srovnání se jinými představiteli živočišné říše v tomto směru daleko zaostávají.
Pro většinu z nás je čich jen příležitostně se uplatňujícím smyslem. Ani si ho příliš neuvědomujeme, pokud něco náhle nezapůsobí na naše čichové buňky: aroma kávy, čerstvě posečená káva, zkažená ryba či parfém. Čich má však jednu vlastnost, kterou ostatní smysly postrádají. Každý se již zajisté mohl přesvědčit o tom, že vůně dokáže vyvolat velmi živé vzpomínky.
Hmat:
Existuje svět? Jak víme, že nám smysly oznamují něco reálného a vnějšího a že u nás nevyvolávají iluze? Jiné smysly nás mohou šálit, avšak můžeme-li se něčeho dotknout, pak to musí být skutečné. Štípl jsem se, abych se přesvědčil, že se mi to jen nezdá, říkáme.
Hmat nás informuje nejen o tom, co je horké nebo studené, ale také o tom, co je tvrdé nebo měkké, suché nebo mokré apod. Pro různé podněty existují různé receptory - pro příjemně teplé i bolestivě horké, pro vibrace o vysokém i nízkém kmitočtu, pro stálý tlak i lehký dotek. A samozřejmě také pro bolest.
Orgán hmatu, čili kůže o dvou metrech čtverečních, je největším tělesným orgánem. Po celé jeho ploše je nerovnoměrně rozptýleno dvě stě tisíc receptorů chladu, pět set tisíc pro hmat a tlak a necelé tři miliony receptorů pro bolest.
V nejcitlivějších oblastech, jakými jsou například rty, tváře či prsty, jsou receptory soustředěny velmi hustě a mohou rozeznat dotek na dvou bodech, které jsou od sebe vzdáleny pouhé tři milimetry. Avšak na pažích, hýždích nebo stehnech jsou doteky na místech, která jsou od sebe méně než tři centimetry, vnímány jako jediný. Jednotlivé receptory jsou však velmi citlivé - některé mohou zaznamenat tlak, při kterém se kůže pohne o necelou setinu milimetru.
I když existují různé specializované buňky jako Ruffiniho tělíska pro vnímání tepla a Meissnerova tělíska pro vibrace, na většinu druhů podráždění reagují všeobecné receptory, známé jako volná nervová zakončení.
Další články:
Zahrady pod Pražským hradem představují jeden z divů evropské zahradní architektury.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Národní park Doňana je domov mnoha druhů evropských ptáků.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Jaký materiál se používá na ložní prádlo? Je jich několik.
Tribologie je nauka o tření nalézá využití například při konstrukci válečkových ložisek.
Troudnatec kopytovitý vytváří na kmeni plodnice.
Šetření teplem při topení pomocí několika opatření.
Ostrov Mauricius leží uprostřed Indického oceánu.
Kostel svatého Jakuba Většího Praha patřil františkánům.
Pět smyslů člověka funguje jako prostředník s vnějším světem. Jsou jimi zrak, sluch, chuť, čich a hmat.