Sportovní aktivita z pohledu evoluce
Dlouhé hodiny mučení těla v tělocvičně nejsou přirozené. Podle názoru Arta de Vanyho dnešnímu člověku více prospěje pohybová aktivita ve stylu našich dávných předků.
Principy evolučního sportování:
Intenzita: krátkodobé namáhavé vypětí
Krátkost: neprotahovat tréninkovou jednotku
Pestrost: střídání namáhavých a odpočinkových aktivit při sportu
Nahodilost: stálé střídání tempa, zátěže, intenzity, frekvence, trfvání i objemu cvičení
Hravost: užívat si své sportování s radostí, nevnímat je jako nutné zlo
Art de Vany ví, o čem mluví. Jeho věk sice přesáhl šedesát let, ale podle výsledků fyzických testů má tělo třicetiletého muže. Profesionálně hrával baseball, jenže známe spoustu bývalých aktivních sportovců, kteří jsou v šedesáti letech zcela z formy. Art de Vany tvrdí, že za svou kondici vděčí pohybovému režimu jeskynního člověka. Říká mu evoluční fitness.
Co je základem? Dávné střídání namáhavého krátkodobého vypětí a delšího období odpočinku. V době kamenné, což je ve srovnání s moderní dobou mnohem delší časové údobí, člověk hodně chodil a běhal, skákal, pravděpodobně zápasil a dlouhé kilometry kráčel se zátěží - úlovkem. Ženy možná nepodstupovaly tak namáhavou aktivitu při lovu, ale zase nachodily dlouhé kilometry pro vodu, nosily děti, chodily sbírat kořínky a plody.
Archeologové se domnívají, že průměrný prehistorický muž lovil čtyři dny v týdnu a při každém lovu urazil průměrně patnáct kilometrů. Ženy odcházely pro vodu a pro bobule po dvou až třech dnech. K tomu připočtěme fyzicky namáhavé čištění zvěře a pravděpodobně také rituální tance v podvečer.
Kardiovaskulární systém našich předků musel být ve velmi dobré kondici. Stejně tak jejich metabolismus a termoregulační schopnosti. Museli být totiž schopni zvládat namáhavé aerobní výkony při vysoké teplotě v Africe, jednom z míst, kde tehdy žili.
Z tohoto pohledu vyplývá i zajímavá poučka: sportování žen a mužů by se nemělo příliš lišit. V dřívějších dobách se totiž fyzická aktivita obou pohlaví do značné míry podobala. Také ženy nosily zátěž, chodily na dlouhé vzdálenosti a občas podstupovaly fyzicky namáhavé úkony. Také se šplhaly po stromech (když chtěly získat med nebo vejce z hnízda) nebo kopaly jámy. Jen místo divokého kance nesly na zádech třeba vlastní dítě. Dnešní ženy jsou proti nim slabé a ochablé, a to i většina sportovkyň.
Jaké jsou tedy zásady evolučního sportování? Nepřehánět množství tréninků ani jejich přílišnou specializaci. Naši předkové se nedělili na skupiny, které kořist doběhly, skupiny, které ji lovily, a skupiny, které ulovená zvířata odnášely. Všichni museli být schopni zvládnout všechno: museli být rychlí, vytrvalí a silní. Je známo, že tělo si po určité době na námahu zvyká, proto je třeba aktivity, zátěž i její intenzitu střídat. Stejně jako je střídali lidé kdysi dávno - jeden den vyrazili na lov a další dva dny odpočívali. A při příštím lovu získali kořist jiné váhy a jinak rychlou. A pak si další den třeba vylezli na strom pro plody nebo pro med.
Další články:
Ostrov Bornholm omývají vlny Baltského moře.
Rejnoci si čistí žaludek od nestravitelných zbytků.
Cvičení ve vodě se začíná prosazovat.
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Umělé osvětlení ocení člověk, až když ho nemá. Prodělává nepřetržitý vývoj.
Timbuktu je město, které bylo zahaleno mlhou tajemství.
Jak chovat doma morče a jaké má toto zvířátko potřeby.
Česnek je odedávna oblíben především v kuchyních států Středomoří.
Kapr koi má své kořeny v dávné historii.
Jak chovat kanáry a čemu věnovat pozornost.
Jak se dostat do formy? Začátečníci by si měli dopřávat jen tři evoluční tréninky týdně. Procvičení horní i spodní poloviny tělo by jim mělo zabrat maximálně čtyřicet minut. Je třeba se zaměřit na velké svaly. Při prvním tréninku se cvičí horní část těla, při druhém spodní. A při třetím tréninku v týdnu se evoluční sportovec zaměří na celkovou úroveň zdatnosti.