Šváb je v domácnosti nezvaný host
Máte-li štěstí, už jste ho dlouho nezahlédli. Ale spíš ano, když jste rozsvítili v kuchyni a něco pelášilo po podlaze a rychle zmizelo ve skulině, o níž jste neměli ani tušení. Pokud vás zajímá vědecký název toho, co to bylo, jde o rod Blatta z řádu Orthoptera - zploštělý hmyz s dlouhýma nohama, lidově řečeno šváb. Patrně se zrovna krmil drobečky nebo nepatrnými flíčky mastnoty, ačkoliv se vám kuchyň zdála zářivě čistá.
Šváb patří k nejstarším skupinám hmyzu.
Šváb patří k nejstarším a zároveň nejúspěšnějším skupinám hmyzu. Mohl by být považován za vzácný příklad evoluce. Fosilie pocházející z doby před 250 až 300 miliony let se jen těžko dají rozeznat od jejich dnešních potomků, a není důvod, proč by titíž tvorové neměli na světě vydržet dalších několik set milionů let. Švábi zdárně přežili dinosaury a neměl by pro ně být problém přežít i člověka. Vždyť šváb dokáže přežvat intenzitu radioaktivního záření, která je pro člověka smrtelná. Může být zmrazen a později se vrátit k aktivnímu životu. A většina švábů může v pohodě existovat třeba měsíc bez potravy, a pokud bude mít ve svém prostředí alespoň trochu vlhka, přečká i dvojnásobně dluhou dobu.
Ve světě žije nejméně tři a půl tisíce druhů švábů. Naštěstí devětadevadesát procent z nich žije v přírodních lokalitách daleko od lidí, ale i to jedno procento nás dovede nepěkně otravovat. "Nejúspěšnější obchodní cestující na světě," jak je nazval jeden vědec, sa zabydlí všude - od afrických kraalů až po ropné plošiny v Severním moři.
Ve Velké Británii žijí jen dva druhy švábů, ale i ty lezou lidem řádně na nervy - šváb orientální (Blatta orientalis), dlouhý dva a půl centimetru, a menší šváb německý (Blattella germanica). V nedávné době se v některých domech s ústředním topením usadil pěticentimetrový šváb americký (Periplaneta americana) a u přístavů a letišť si pravidelně zřizují kolonie exotičtí bratranci.
Názvy jsou zavědějící. Všechny tři druhy totiž pravděpodobně pocházejí z Afriky. Orientalis se objevil někdy v sedmnáctém století, germanica v době Krymské války. Šváb americký se do Evropy nastěhoval jako poslední, i když několik jeho zástupců bylo spatřeno v jednom velšském uhelném dole již v roce 1925.
Proč je šváb takový problém? Kromě toho, že většině lidí běhá při pomyšlení, že s nimi bydlí kolonie velkého, čiperného hmyzu, mráz po zádech, šváb je schopný přenášet přinejmenším čtyřicet patogenních organismů, které mohou způsobit běžnou otravu potravin, ale i obrnu a ještě horší věci. A švábů se dá jen velmi těžko zbavit.
Za prvé, jsou velice odolní. Jejich povrch dokonce přilákal pozornost vědců. Zajímají se především o jeden z jejich proteinů, resilin, který je vysoce odolný vůči většině organických rozpouštědel. Ze syntetického resilinu by mohl být vynikající ochranný oblek pro zacházení s palivy.
Za druhé, švábi jsou neskutečně rychlí. Z Guinnessovy knihy rekordů se dovídáme, že šváb americký je nejrychlejší hmyz na Zemi. Podle pozorování vědců z Berkeley v Kalifornii, akceleruje tak, že nejprve kmitá předníma a poté prostředníma nohama. Když pádí kupředu plnou rychlostí, odráží se zadníma nohama a tělo má skloněné k zemi v úhlu dvaceti tří stupňů. Pěticentimetrový šváb dokáže utíkat do bezpečí tempem půldruhého metru za vteřinu. Tomu by u člověka odpovídala rychlost 320 kilometrů za hodinu.
Ani jejich germánští a orientální příbuzní se nepohybují nijak pomalu, ale rychlost je pouze jedním z jejich obranných prostředků. Blattella germanica se dokáže vměstnat do pukliny užší než dva milimetry. Na pomoc má rovněž bleskurychlé reakce. Chloupky na dvou bodcích vyčnívajících ze zadečku detekují vibrace a signály předávají přímo nožním svalům, takže odpadá zdržení vysíláním informací do mozku a odtud teprve svalům. To znamená, že šváb ulaluje pryč ještě dřív, než začne tušit nebezpečí.
Na živočicha, který žere téměř všechno, má šváb velmi dobře vyvinutý čichový a chuťový orgán a rychle se učí vyhýbat jedovaté návnadě. Podle jedné americké studie nechali lidé na talířích zbytky a na nich smíchanou glukózu se silným odhmyzovačem. Ale švábi po nějaké době přestali umírat. Ne, že by si vypěstovali odlonost vůči jedu, pouze si nechali zajít chuť a o návnadu přestali jevit zájem.
A pochopitelně se množí. Jestliže mají dostatek potravy a nemají nepřátele, může samička švába v průběhu jediného roku přivést na svět až dvacet tisíc potomků. A i když je potravy nedostatek a nepřátel hodně, švábi se rozmnožují rychleji, než hynou. To ví dobře každý, koho postihlo zamoření šváby.
A co takové napadení šváby obnáší, poznali obyvatelé bytů v některých britských mrakodrapech. Švábi se hrnou do prostředí vytápěného ústředním topením a brzy si najdou nepřístupné roury, trubky a dutiny, kde se mohou nerušeně množit. Nájemníci pak zjistí, že mají šváby všude. Hemží se po stěnách ložnic a lezou po kuchyních, kde pátrají po potravě. Dokonce se stali příčinou několika soudních sporů, protože postižení požadovali pomoc od profesionálních hubitelů hmyzu a majitelé bytů odmítli zaplatit nákladnou dezinsekci.
V teplém podnebí přinášejí švábi ještě větší pohromu. Výzkumní pracovníci z Floridské univerzity zjistili, že v bytech na Floridě žije v průměru osmdesát tisíc švábů a v nejhorších případech se toto číslo blíží ke čtvrt milionu.
Moderní insekticidy, které šváby sterilizují nebo změkčují jejich chitinovou vnější kostru, na Floridě vyhubily devadesát pět procent švábů. Avšak i tak jich přežilo dostatek a ti se rozmnožují dál.
Další články:
Leváci jsou mnohé známé osobnosti.
Velká sfinga stojí v Gíze poblíž velkých pyramid.
Jaký materiál se používá na ložní prádlo? Je jich několik.
Mangold je zelenina, která může chutnat, zdobit i prospívat tělu.
Ostrov Mauricius leží uprostřed Indického oceánu.
Jak vzniká med ve včelím úlu.
Troudnatec kopytovitý vytváří na kmeni plodnice.
Národní park Torres del Paine zanechá na návštěvníky dojem.
Tribologie je nauka o tření nalézá využití například při konstrukci válečkových ložisek.
Národní park Doňana je domov mnoha druhů evropských ptáků.
Šváb je v domácnosti nezvaný host. A co návštěva těchto hostů obnáší, poznali i obyvatelé bytů v některých britských mrakodrapech.