Dlask tlustozobý
Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) je středně velký pták z čeledi pěnkavovitých.
Dlask tlustozobý je velmi ostražitý a plachý pták, většinu času tráví vysoko v korunách stromů.
Také vám přilétl v zimě na krmítko a hodoval na slunečnicích? Jistě jste ho poznali. Je to náš největší pěnkavový pták, velký téměř jako špaček, a je nápadný velkou hlavou a mohutným kuželovitým zobákem. Barva zobáku se během roku mění, v době hnízdění je šedomodrá, po zbytek roku žlutá. Sedí-li na krmítku a nestoudně se cpe (což dělává s oblibou), zjistíme, že je to vlastně velmi krásný, pestře zbarvený pták. Avšak v létě jeho pestrý šat dokonale zaniká ve hře světel a stínů olistěných větví. Dlask tlustozobý se totiž, třebaže žije v těsné blízkosti člověka, skrývá po většinu dne v korunách stromů. Ani hlasem na sebe neupozorní - zpěv tak mohutného pěvce je slabý a nevýrazný, pouhá směs tichých vrzavých a švitořivých zvuků. Spíš jej prozradí ostré vábení "cyks-cyks" a za letu nápadná bílá pole na křídlech.
U nás žije dlask tlustozobý především v nižších polohách s hojností listnatých, hlavně dubo-habrových lesů. Méně početný je v lesích smíšených, ale rád navštěvuje stromořadí, sady a zahrady, zejména v době zrání třešní. Ale i v zimě můžeme uvidět hejna dlasků, jak oštipují pupeny stromů. To může začínajícího ornitologa překvapit, protože v knihách se dočte, že dlasci zimují ve Středomoří a k nám se vracejí v březnu. To prokázalo kroužkování. Ovšem dlasci, které jsme v zimě krmili, to byli hosté ze severu, kteří se vracejí domů ještě dříve, než se naši dlasci vrátí z jihu. Už tohle "střídání stráží" stojí za pozorování. Je ostatně obvyklé i u jiných ptáků, např. u hýlů, sýkor koňader a dalších.
Po příletu ze zimovišť začínají jednotlivé páry hnízdit. Hnízdo staví pouze samička, a to ve vidlicích větví stromů nevysoko nad zemí. Při pohledu zdola je to neuspořádaná stavba, zcela odlišná od úpravných hnízdeček jiných pěnkavovitých ptáků. Je to proto, že základ hnízda tvoří dosti silné a dlouhé větvičky trčící do stran. Na tomto základě leží vrstva kořínků a stébel trav. Hnízdní kotlinka je umně vykroužena z jemných kořínků. Není tedy dlask, či lépe paní dlasková, o nic horší stavitelka než jiní pěnkavovití ptáci, ale vzhledem ke své hmotnosti dává přednost důkladnější kostře hnízda. Na čtyřech až šesti namodralých vajíčkách s šedavými podkladovými skvrnami a tmavšími tečkami a nitkami sedí převážně samička a sameček ji vzorně zásobuje potravou. Asi po dvou týdnech se líhnou mladí, které rodiče krmí další dva týdny na hnízdě a potom ještě nějaký čas po vyvedení.
Po vyhnízdění dlasci opouštějí hnízdiště, shlukují se do hejnek a celé léto se potulují po okolí. Na podzim se pomalu přesouvají k jihu. Potrava dlasků je převážně rostlinná. V zimě a na jaře oštipují pupeny lesních i ovocných stromů, během roku pátrají po semenech a jádrech různých plodů. Silným zobákem rozlousknou nejen pecku třešně, jejíž dužinu odloupnou a odhodí, ale i mnohem tvrdší pecky švestek. O tom, že je silný zobák dlaska nebezpečnou zbraní, se přesvědčil i nejeden ornitolog-kroužkovatel, jemuž v síti uvízlý dospělý dlask hladce procvakl kůži na prstech. Silný zobák však poslouží i jako velice jemná pinzeta, to když dlasci sbírají drobný hmyz pro svá mláďata.V té době sadaři vynahradí všechny škody, protože dlasčí rodinka spotřebuje za měsíc odchovu mláďat opravdu úctyhodné množství škůdců.
Další články:
Hadcový azbest byl znám již ve starověku.
Jak chovat kanáry a čemu věnovat pozornost.
Jantar z Baltského moře vypovídá o vývoji života před čtyřiceti miliony lety.
Jak chovat doma morče a jaké má toto zvířátko potřeby.
Rohy zdobí čela mnoha hospodářských zvířat.
Vřes obecný snad nejvíce v minulosti zajímal babky kořenářky.
Tunel Seikan vede pod Cugarským průlivem.
Velká sfinga stojí v Gíze v blízkosti velkých pyramid.
Nízkotučná čokoláda pro mlsaly.
Třeboňské seníky jsou památníky minulých časů.
Dlask tlustozobý žije především v nižších polohách s hojností listnatých, hlavně dubo-habrových lesů.