Vysychající Aralské jezero

Vysychající Aralské jezero. Satelitní snímky (1989) a (2014) dokumentují postup vysychání jezera. Rozsáhlé světleji zbarvené plochy v okolí jsou solné pláně na místech vyschlého jezerního dna. Obrázek: Wikipedia, autor: NASA. Collage by Producercunningham.

Aralské jezero bylo čtvrtou nejrozlehlejší vodní plochou na světě. Oplývalo kaprovitými a jeseterovitými rybami, hojně se v něm vyskytovala i reliktní fauna, například rody měkkýšů Cardinu, Mytillus a Turritella. Na březích jezera bylo možno spatřit početná hejna devadesáti sedmi druhů ptactva od pelikánů až po bažanty a v okolních stepích lovili tygři, levharti a divoké kočky.

Dnes Aralské jezero umírá. Toto tvrzení není přehnané, ekologové tvrdí, že jehy vysychání je ekologická katastrofa. Je to katastrofa skrytá a plíživá, probíhá bez většího zájmu veřejnosti.

Jen mezi lety 1989 až 1995 však Aralské jezero ztratilo šest set krychlových kilometrů vody. Jezero tak přišlo o polovinu svého objemu a třetinu plochy. Salinita jeho vody vzrostla natolik, že původní flora a fauna z něj zcela vynizely. Nově vysazené druhy slanomlných ryb se sice úspěšně adaptovaly, brzy však začaly mizet i ony, neboť slanost vody se stále zvyšuje a dosáhla úrovně nesnesitelné i pro ně.

Místní rybáři by tak neměli co lovit i kdyby jejich lodě nezůstaly nasuchu. Doslova, neboť jejich lodě uvízly v místech bývalých přístavů. Dnes jejich lodě spočívají svými kýly na vyschlém bývalém dně Aralského jezera, které se stalo pouští a tvoří smutné memento ekologické katastrofy.

A optimismus není na místě, důvody vysychání Aralského jezera jsou totiž známé. Stojí za ním totiž především rozsáhlé odčerpávání vod řek Amudarji a Syrdarji do velkolepě pojatých, avšak ekologicky naprosto nedomyšlených zavlažovacích systémů. Voda byla využívána na zavlažování lánů bavlny, která byla v Brežněvově Sovětském svazu považována za strategickou surovinu. Bavlna měla v té době nejen nejvyšší podporu, ale její pěstování bylo také zdrojem obrovských zisků především pro místní stranické kádry.

Monokulturní hospodářství odvádělo do zavlažování tolik vody, že oba veletoky se před ústím do Aralského jezera proměnily na malé sezonní říčky, které do jezera přivádějí nesrovnatelně méně vody, než tomu bylo dříve a než by bylo pro zachování Aralského jezera zapotřebí. Nedostatečný průtok způsobil také změnu klimatu, byl narušen přirozený koloběh vody a oblast získala pouštní ráz s naprostým nedostatkem srážek.

Pěstování bavlny ve velkém bylo v Uzbekistánu a Kazachstánu možné jen s využitím obrovského množství umělých hnojiv. Velké úrody to skutečně přineslo, avšak znamenalo to také, že chemikálie doslova otrávily i zbytky vodních zdrojů, které zde zůstaly. Sorokamyšské jezero na jih od jezera Aralského, rozsáhlý umělý rezervoár, do kterého se slévají kanály ze zavlažovacích systémů, sice na rozdíl od Aralského jezera stále roste, jeho vody jsou však natolik zamořeny, že se nedají využívat ani ryby, které sem byly uměle vysazeny.

Špatně na tom jsou s kvalitou vody i podzemní prameny. Vedle dusičnanů, jejichž obsah je stejně jako v případě povrchových vod důsledkem používání umělých hnojiv, obsahuje řada vodních pramenů bakterie a viry. Navíc se voda se snížením jejího dostupného množství začala používat více úsporně.

A jaké je další perspektiva Aralského jezera? Dá se umírající jezero znovu resuscitovat? Návrhů je celá řada, často však jde o návrhy tězko realizovatelné i v daleko bohatších zemích. Jeden z návrhů například navrhuje, aby se nad Kaspickým mořem uměle kondenzovaly mraky, které by se poté přesunuly nad Aralské jezero, kde by jejich déšť oživil přirozený koloběh vody.

Patrně největší šanci na úspěch měl návrh pocházející ještě z dob Sovětského svazu, který počítal s přivedením vody ze sibiřských veletoků. S koncem Sovětského svazu však přišel i konec možnosti realizace tohoto projektu.

Další články:

Anglickou tudorovskou gotiku imitující zámek Lednice se nachází ve vzdálenosti cca 12 kilometrů od Mikulova.

Jak přišla Velká sfinga v Egyptě o svůj nos a kdy k tomu došlo.

Středomořský ostrov Malta zaujímá své místo v dějinách.

Státní zámek Hradec nad Moravicí hostil řadu významných osobností.

Ostrov Ascension je situován uprostřed vod Atlantiku.

Aralské jezero patří mezi slaná jezera, jejichž voda obsahuje množství soli.

Kožatka velká byla zařazena mezi zranitelné druhy.

Ostrov Ithaka je znám již z Odyssey.

Labuť velkou poznáme podle obloukovitě zahnutého krku.

Zámek Jezeří stojí v podhůří Krušných hor.

Velká čínská zeď se táhne do délky 4800 kilometrů.